Podle nejbohatšího muže planety štěstí člověka nespočívá v dosažení vysněného objemu majetku, konkrétní pracovní pozice nebo počtu dětí. Tehdy naopak spíše začíná starost o peníze, místo, děti.

Podle Billa Gatese štěstí záleží na míře uspokojení vnitřního nepokoje, toho podivného hlasu, který nás odkudsi popichuje, abychom se chtěli překonat a nezahnívali v pohodlí. Ten hlas, který je koneckonců příčinou pokroku, může mít v naší hlavě různé podoby: intuice, výčitky, závisti. Všechny tyto projevy vědomí nám sdělují, že jsme ještě neudělali dost – při všem, čeho jsme schopni – pro to, abychom byli šťastni. Nejčastěji jde o tyto příčiny:

1. Neděláme to, co bychom si přáli

Svět nám diktuje, co se má, co nemá. Ale trendy se nemusejí shodovat s tím, co bychom si přáli my. Snažíme-li se být poslušní vůči okolí, ale v rozporu se svými přáními, náš vnitřní hlas nám to dá tvrdě najevo. Necítíme se dobře, něco nám chybí, nejsme naplněni. Myslíme na to pořád, protože ten hlas nejde izolovat od našich myšlenek, tak jako nejde oddělit mozek od srdce. Přemlouvat ten hlas, že jeho přání je nemožné, je beznadějné stejně jako vysvětlovat zamilovanému, že objekt, který miluje, se k němu nehodí.

Gates má dnes 76,1 miliardy dolarů (ale čert vem peníze) i proto, že před 39 lety „se poslechl“. Odsouzeníhodně opustil prestižní Harvardovu univerzitu ve třetím ročníku, aby rozvíjel svůj nápad. „I kdybych školu dokončil, věřím, že k tomu, co jsem si přál, bych se později nějakou oklikou vrátil. Ale do té doby bych byl nešťastný. A nedejbože, že bych se k tomu v životě už nevrátil.“ 

Měl před sebou příkop. Výsměch, nedůvěru. Ale neztrácel se v obavách. Dal si šanci. I kdyby pomyslnou jámu nepřeskočil ani s rozeběhem, obešel by ji. Tam, kam si přál dojít, k realizaci svého snu, by došel sice později, ale přece.

Je důležité dělat jiné lidi šťastnými. Ale ještě důležitější je začít u sebe.

2. Neděláme dost pro to, co si přejeme

Někdy člověk svůj vnitřní hlas poslechne a vydá se za světýlkem do temného lesa. Pak jej ztratí z dohledu a zaváhá. Buď může vytrvat a hledat, třeba jinými způsoby, nebo se vzdát. Kdo se vzdá, má jistotu, že světlo nenajde.

Gates se nedal. Původně chtěl svou vizi rozvíjet jako zaměstnanec. Hlásil se do Honeywellu (viz jeho žádost o přijetí). Byl odmítnut. Řekl si kultovní větu:

„Není to – vytvoř to.“ 

Když ho odmítli jiní, vše uskutečnil vlastní firmou, založeným Microsoftem.

Celou dobu měl jedno motto: „Nikdy jsem se nesnažil mít tak vzdálený cíl, aby se mi mohl ztratit z dohledu.“ Co je příliš vzdálené, to se může při prvním neúspěchu jevit jako nedosažitelné. Z velkých cílů, které slouží jako motivace a směr, je nutné nasekat menší, postupné, a místo jednoho velkého kroku, z něhož bychom necvičeni sklouzli do provazu a už nevstali, raději dělat malé.

Rosteme tehdy, když napínáme síly. Ne když je přepínáme. S přepnutými svaly ztrácíme chuť, výkonnost, vymlouváme se. Řekněme si tedy, co dnes potřebujeme udělat, a udělejme to. Co potřebujeme udělat letos, je hezké mít na papíru jako plán, ale šišku houskového knedlíku také jíme po kouskách.

3. Necháme si krást energii

Nejvíce to umí závist, nejkrajnější podoba našeho vnitřního hlasu, který je už tak zoufalý, že volá „Proč to nemám já?“ O iracionalitě závisti.

Se závistí člověk dělá všechno špatně. Měří se s jinými, špatně si vykládá cizí úspěch. Nejčastěji se užírá, že s cizím úspěchem o něco přišel. Přitom to, že někdo jiný dosáhl svého snu, jednak v ničem neohrožuje jeho vlastní cestu a jednak je pozitivním signálem, že dějí-li se takové „zázraky“ jiným, mohou se přihodit i nám – pokud ovšem obětujeme to, co jiní.

Kdybychom žili ve feudálních zřízeních, kdy k úspěchu byl nutný původ a i sebechytřejší hlavu z plebsu prostě vyšší společnost nepřijala mezi sebe, měla by závist pravdu. Ale mezi nejbohatšími lidmi světa není téměř nikdo urozený. Drtivá většina vybudovala svůj úspěch pracně od nuly. Jako Gates.

4. Nečerpáme energii z problémů

Události v našem životě neovlivníme. Problémy byly, jsou a budou. Máme je a budeme je mít všichni až do smrti. Odlišně se k nim ale stavíme.

Události nejsou dobré ani zlé. Přívlastek jim dáváme až my. Ohni i dešti je jedno, jak je titulujeme, oni tu vždy budou. Když jsme nešikovní, oheň nás spálí, déšť spláchne. Obou živlů se můžeme bát, ale oba živly můžeme i využít. Záleží jen na nás a úhlu pohledu, jak k nim přistupujeme. Každou překážku přes cestu je možné vnímat jako stopku, nebo výzvu k aktivitě. Neřešené problémy nám berou náladu, sebedůvěru, spánek, naopak jejich vyřešením se energie čerpá. Řešené problémy nás nutí dělat změny, které bychom jinak odkládali. Učí nás být efektivní, neplýtvat silami a hlavně začít.

Pro Gatese byly problémy impulzem k inovacím. Za celé čtyři desetiletí jeho firma nevytvořila dokonalý operační systém počítače. Každý měl a bude mít rezervy, nedostatky, záplatování aktualizacemi, stále další verze. Nikdo není bezchybný, ale řešením problémů odstraňujeme chyby. Tak vzhůru do toho!

5. Zadržujeme své pocity jako rukojmí

V sobě máme – emoce. A když je nám dobře, vypouštíme – emoce. To nám říká, že ať pocity nebo obavy, musí ven. Gates se naučil vyhánět zlé emoce rozmluvami s přáteli. „Když to, čemu nerozumíme, potřebuje někomu popsat, už tím vysvětlováním se to stává hmatatelnějším a pochopitelnějším. Jako kdybychom si na emoce svítili.“ Nejenže zjistíme, že nejsme jediní na světě, kdo má podobné problémy. Ale hlavně mnohdy stačí jen sedět a naslouchat (příteli, nebo naopak on nám) a pocity se záhadně rozplynou.

Gatesovým důvěrníkem je Warren Buffett. Nevadí, že je o generaci starší a oborově jinak zaměřený. Metodika myšlení je totožná.

6. Našim vztahům chybí porozumění

Když nemáme funkční vztahy, nefunguje 5. bod. A čím si vztahy kazíme? Ať v práci nebo doma nejsme otevření a laskaví. Zakleti do kariér, malicherností a prchavých zájmů jsme ledabylí, povrchní a divíme se, že stejně potom jednají lidé s námi, když je nejvíce potřebujeme. Pak můžeme být bohatí i mocní, ale jsme prázdní. „Fungující vztahy jsou koruna všeho. A nejvíc rodina. Nevěřím, že se špatnými vztahy se mohou lidé z čehokoli opravdu radovat,“ říká Gates.

Neklaďme kolem sebe hranice, důvody, předpoklady. Mějme klíčové vztahy perfektní bez podmínek. Usilujme, ať jsou. A ne aby byly pro nás výhodné.

7. Rozhodli jsme se být negativní

Bez fungujících vztahů člověk vydrží do chvíle, kdy přijde negace. Spadne do bezmoci, zesláblý tak, že nemá ani chuť se z mizérie dostat. Tyto chvíle jsou záludné proto, že nepřidávají ani procento našemu růstu, přesto fatálně mění náš život. Přejímáme falešné Já a jsme schopni trpět zcela bez příčiny. „Když taková nálada potká mě, snažím se mít trpělivost a nejlépe nabídnout někomu pomoc. Pomoc je mocná energie. Pomáhá totiž oběma stranám,“ říká Gates.

Mnoho lidí je skeptických proto, že nenachází uplatnění. Někdo má práci, jež mu nevyhovuje, jiný práci nemá vůbec. Všichni mají schopnosti, které mohou uplatnit. Gates to zažil v 18 letech. Upozornil firmu na nedostatek a nabídl jí řešení. A nejen to, také své myšlení a vidění světa. Podle všech zásad logiky neměl být odmítnut. Ale byl. Mohl obcházet další firmy a nabízet totéž. On se nechtěl litovat, že by ho také nepřijali, a uskutečnil, co si přál, na svou pěst. Ano, dlouhou dobu neměl plat. Musel se uskrovnit, odolat prchavým zájmům, odložit spotřebu na pozdější dobu. Dělal kopance a chyby. Ale našel cestu.

Byla to jeho cesta. Každý má svou. Své vlastní štěstí. Pro každého má jinou podobu, ale každé mluví stejnou řečí. Říká: Pojď za mnou, nebudeš litovat.

Více o tom, jak Gatese na škole zastiňoval talentovaný spolužák, který se nakonec nechal Gatesem zaměstnat, v časopise FC.

© Petr Casanova