Lemurské křišťály jsou v mnoha ohledech unikátní. Byly nalezeny ve vrstvě písku nikoli v klasterech, jak je u křemenů běžné, ale jednotlivě, zcela oddělené od sebe. Z geologického hlediska tak jde o přírodní anomálii, pro kterou vědci nemají vysvětlení.
Další zvláštností je, že nejsou lesklé, ale mají mléčně zabarvený, matný povrch, avšak jejich vnitřek je průzračný. Mnoho těchto křišťálů vyzařuje díky tenké vrstvě oxidu železa jemnou načervenalou a narůžovělou barvou. Trojúhelníkové stěny a výrazné vyvýšené hroty jsou dalšími charakteristickými rysy těchto křišťálů. Ovšem tím nejunikátnější znakem jsou až desítky horizontálních drážek, kterou vedou napříč jednou nebo více stranami těchto krystalů. Vypadá to, jako kdyby byli vytvořeny laserem.
Jediným místem, kde se tyto křišťály nalézají a těží, je Brazílie.
Podle některých historických pramenů se v Pacifiku nacházela bájná zeměLemurie (také Mu), s vyspělou civilizací, po které potopením zbyla Polynésie. Důkazy o existenci Lemurie byly nalezeny z období před 70 tis. lety a předpokládá se, že země existovala před 12 miliony lety. Příčinou potopy byla pravděpodobně srážka s Nibiru/Nimiru, změnil se Jižní a Severní pól a každá změna zároveň ovlivnila počasí. Jako potomci Lemuřanů (ale i Atlanťanů) se označují např. Tuarégové – Hadí lidé Velkého vznešeného boha ohně, kteří osídlili severní Afriku, dále Baskové ve Španělsku, Daanani – Lidé Moře, kteří osídlili Kypr, Tyrhéni, kteří se rozdělili na Etrusky (osídlili Etrurii, dnešní oblast Toskánka, Itálie) a Féničany (osídlili oblast v Malé Asii), kolonie na ostrově Man v Irském moři atd.
Co jsou Lemurianské krystaly?
Lemurský krystal je nástrojem pro ty, kteří pracují se světelnými energiemi. Zahájíme-li vibrační posun, lemurské krystaly nám poskytnou dar bezpodmínečné lásky k Zemi. Těm, kteří pracují se světlem, připomínají, že mají pracovat na svém růstu a rozvoji. Při práci s těmito krystaly dosáhneme vnitřních a multidimenzionálních zážitků, učí nás, že jsme multidimenzionální bytosti a poskytne objektivní pohled na předchozí životy. Můžeme ho užít k vytvoření sítě pro kontakt s anděly, otevírá čakru hvězdná brána a ukotvuje starodávnou moudrost do přítomnosti. Vědomě napojuje na minulé poznatky, protože podněcuje duchovní trénink a léčivé schopnosti.
Dopomáhá při terapiích minulých životů, což může zabránit vytvoření nemoci, nebo uvolnění destruktivních emočních vzorců. Hůlky z lemurského krystalu jsou výborné pro vyrovnání a čištění čaker, pomáhají uvolňovat karmu a věci přetrvávající z minulých životů a nedokončené záležitosti, které fungují nevědomě a ovlivňují současný život, např. sliby z minulých životů, které podle zákona vývoje duše přecházejí ze života do života a přitahují minulé partnery zpátky do života. Lemurský krystal aktivuje vyšší rezonance každé čakry a spojuje je se světelným tělem. Učí jak zhmotňovat myšlenky.
Každý lemurský křišťál je energeticky spojen s ostatními zárodečnými křišťály. Jejich poselstvím je učit lidi, že jsou nejen individualitami, ale také součástí vesmírného plánu, kde jsou si všechny bytosti rovny, a pomáhat jim udržovat spojení se svým duchovním zdrojem.
Óm je symbolem absolutna a sjednocení všech moudrostí.
Podle tradic je Óm základní zvuk, z něhož vzešly všechny formy ve Vesmíru. Óm je jeden sanskrtský znak, zastoupený v angličtině třemi písmeny (aum), vyslovovaný však jako jedna slabika. Tato posvátná slabika známá z Véd, jež se vyskytuje v hinduismu, džinismu, buddhismu i sikhismu, je symbolem absolutna.
Je Božským zvukem, projevem nejvyšší duchovní síly – prvotního zvuku, který byl impulzem pro stvoření všech forem. Všechny znaky a formy vesmíru (tedy i našeho světa) vzešly z této jedné jediné prvotní vibrace vesmíru.
Znaky této slabiky znázorňují třemi křivkami tři světy: tělesný, duchovní a svět nevědomí. Tečka znázorňuje nejvyšší vědomí, které tyto tři světy spojuje a ovládá.
Óm – moc symbolu
Symbol Óm má léčivé a zklidňující účinky, zejména po velké námaze, ale i po prodělané těžké nemoci. Óm čistí, stabilizuje a těsní auru. Přeměňuje na světlo, očišťuje a chrání.
Óm lze aktivovat buď intonací tohoto zvuku (zpěv Óm) nebo meditací nad jeho vizuálním ztvárněním. Ideální je obojí. Schválně si zkuste zazpívat „Óm. Zazpívejte ho několikrát po sobě. Ucítíte sílu, která vás začne naplňovat, rozezní vás, povede vás směrem do nitra, až k vaší duši.
Óm, je a bude vždy k dispozici všem, kdo touží poznat své skutečné Já, pro všechny, kdo chtějí na sobě pracovat tak, aby dosáhli svého nejvyššího potenciálu, spojení se Zdrojem, Bohem, Universem, nazývejte stvořitele jak sami cítíte.
František Palacký, Josef Jungmann ani další národní obrozenci by se z nejnovějších vědeckých objevů příliš neradovali. Výzkum DNA ukazuje, že se slovanským původem Čechů to není nijak slavné. Češi jsou totiž Slovany jen z poloviny.
Společnost Genomac zjistila, že genetické znaky typické pro Slovany má ve své DNA jen 51 procent Čechů a Moravanů.
O Slovanech úplně jinak
Když A. Horák svého času přišel s tím, že se mu podařilo rozluštit etruské písmo a své tvrzení doplnil slovy, že je „bez výhrad přesvědčen o správnosti svých úvah“, jevilo se to jako příliš fantastické. Ale jemu to dávalo smysl a pokračoval.
Byl to objev mimořádného významu, totiž že „tvůrci“ písma byli – Slované! A. Horák dokazuje, že všechny znaky dosud neznámého písma dávných civilizací mají slovanskou akrofonii, takže jde o písmo slovanského původu!
Dávní Slované byli původními obyvateli Itálie, než se stali otroky Etrusků.
Kultura starých Slovanů z doby předkřesťanské jest jedním z nejméně známých a nejméně probádaných esoterismů a kultů.
Naši slovanští předkové měli mezi sebou spirituálně nadané jedince, kteří vykonávali práci šamana. Pouze zatím přesně nevíme, jak jim říkali. Označení šaman se vžilo celosvětově a tak se i používá. Šamanismus vnímáme, co by matku i otce všech náboženství.
Spiritualita Praslovanů měla charakter přírodní se silným vnímáním systému Země – Slunce – Vesmír. Systém „nebe“ plného bohů měl zcela jiný význam, než se nám snaží vysvětlovat teologie v širším (slova smyslu). Termín „teologie“ používal již Platón i Aristoteles.
Slované vyznávali hlavní božstvo a zdroj tvůrčí energii. Bůh Svarog jako demiurg, nad ním Triglav co by tvůrčí princip a zdroj a následující generace „mladších bohů“ reprezentovaná Perunem, Svantovítem, Svarožicem, Velesem a bohyní Mokoš, tvoří základ „Slovanského nebe bohů“. Vše pod Triglavem jsou pouze a jen jeho emanace – rozličné vlastnosti, sloužící k popisu duchovna a k orientaci v jeho nesmírných projevech a variantách.
Naši nejstarší předkové intenzivně vnímali přírodní prostředí, ve kterém žili, ctili Matku Zemi, ale rovněž prožívali Vesmír nad sebou. Vše pro ně mělo materiální i duchovní podstatu a posvátný význam.
Na našem území probíhalo dlouhodobě prolínání etnika keltského, germánského i slovanského. Praslovanský a slovanský živel moravský působil dominantně v teritoriu dnešní Moravy a jejím širokém okolí. Můžeme tedy říci, že šamanská spiritualita je naší původní duchovností, která má svou tradici sahající hluboko do naší historie.
Praslovanská a slovanská duchovnost byla mnoho let ukryta v prachu archívů, tajných knihoven a kronik po celé Evropě i Euroásii. Již několik let se prameny a kořeny odkrývají. Na světlo světa přichází kvantum „nových“ informací. Budeme patrně muset hodně pozměnit historický pohled na slovanský a moravský vývoj.
Praslovanská jednota
V této praslovanské jednotě dokončil se pravděpodobně vývoj vyššího náboženského stupně tak dalece, že po své diferenciaci čerpaly všechny složky slovanských kultur z tohoto společného esoterního pramene. Místní změny jmen, obřadů nebo představ, nebyly dojista nikdy tak závažné a tak radikální, aby zastínily svůj společný původ.
Představa neosobního boha
Představa neosobního a ve své podstatě nepředstavitelného boha, nejvyššího a jediného, jenž přichází do styku s člověkem jen prostřednictvím viditelných projevů, z nichž nejposvátnější a nejuctívanější je oheň, ať už ve tvaru blesku či jiném, ústící v pojem Peruna, neantropomorfisovaného božstva, společného všem Slovanům, zajisté dokazuje neobyčejně vysoký stupeň praslovanského náboženského vývoje.
Základ slovanského panteonu
Veškerou soustavu podstatných božstev, tvořících základ slovanského panteonu, lze vyjádřit jednoduchým schématem, jež zcela odpovídá konstrukci kabalistického šému a znovu vyvrací pověru o primitivnosti staroslovanského esoterismu.
Tento šém vychází z jednoho nejvyššího a původně nepředstavitelného boha Peruna a končí ve styčném bodě světa ideálního se sférou pozemskou dvěma rozličnými principy, štěpí se ve dvě rozdílné síly, dobrou a zlou,personifikovanými Bělbogem a Černobogem.
Srovnáme-li slovanský šém s jinými kulturami, kabalistické nevyjímaje, seznáváme, že slovanské pojetí řady sefir je nejdokonalejší, neboť esoterně nejlépe vysvětluje problém dobra i zla, bytujícího pouze pro individualitu vnímající v čase a prostoru.
Perun, Svarog, Mokoš
Vedle božstev širšího, všeslovanského významu, jako jsou Perun, Svarog, Mokoš, je možné dále rozeznávat ještě divinity okruhu ruského, balkánského, polabsko-baltického a podobně. Obecné esoterní učení vyvěrá z jednoho, později trojitého principu, kterým je bleskovládný pán ohně, Perun, jak potvrzují již staří historikové jako byli Helmond a Prokopius.
Perun
Perun, první a celému Slovanstvu společné božstvo, byl zobrazován se stříbrnou hlavou a zlatým vousem, což je analogie zřejmě odpovídající oběma hlavním nebeským světlům.
Kamenné křesadlo blesku
Jeho idol měl podobu lidskou. V ruce držel kamenné křesadlo podoby blesku, před ním hořel posvátný oheň živený dubovým dřevem, jenž nesměl nikdy vyhasnout.
Mimo popsanou personifikaci byl ctěn Perun také alegoricky. V pomořské Korenici byl uctíván jakožto Perunič, to jest jako syn Perunův, tedy Perun v širším slova smyslu, jenž v sobě zahrnuje i prolongaci svých vlastností. Jeho obraz byl polycefalický, měl čtyři tváře a pátou na prsou.
Radegast
Radegast nebo Radigost, mnohými ztotožňovaný se synem Svarogovým Svarožičem, byl uctíván hlavně v Retře. Jak ukazuje již jeho původ, byl symbolem nižšího typu ohně (slunečního), jakousi analogií římského Marta. Byl také bohem války, jeho idol byl vyzbrojen štítem s obrazem tuří hlavy, přilbice nesla labuť s rozpjatými křídly a jeho ruka byla vyzbrojena kopím. Ze zvířat mu byl zasvěcen kůň, jenž byl také užíván k účelům věštebným obřadům Někteří mají za to, že mu byly přinášeny krvavé oběti.
Svantovít
Arkonský Svantovít, druhý z božstev tohoto pořadí, byl jednou z nejváženějších divinit starých Slovanů. Jeho idol byl postaven ve velikosti nadlidské. Měl dvojí prsa i záda, čtyři obličeje, oholenou hlavu.
V pravé ruce třímal kovový roh, jež kněží k účelům divinačním naplňovali každoročně vínem; levici měl pak opřenou v bok. Oděn byl suknicí sahající až na lýtka. Vedle sochy ležela uzda, sedlo, meč ve stříbrné pochvě a pestrý válečný praporec. Svantovítu byl zasvěcen posvátný bělouš, na kterém, podle tradice, bůh v noci vyjížděl.
Triglav
Triglav je třetím božstvem této úrovně. Jeho hlavní chrám stával ve Stětíně. Bůh byl – jak ostatně naznačuje i jeho jméno – zobrazován se třemi hlavami. Jeho úcta byla spojována jako u spřízněného Svantovíta s kultem posvátného koně, také užívaného k věštectví. Polarizační hodnota odpovídala spíše principu ženskému a zasvěceným kovem bylo stříbro, zatímco Radegast zdůrazňoval spíše síly martické. (toh)
Siva
Siva, snad Živa, jest jméno slovanské bohyně obdobné antické Venuši. Byla jedním z hlavních božstev polabských se svým vlastním kultem a kněžskou organisací. Tak jako Venuše, i Siva byla bohyní lásky, života a plodnosti vůbec. Její moravské synonymum znělo Krasopaní; v místech nynějšího Brna a Olomouce byly jí zasvěceny krásné svatyně.
Pověst vypráví, že v Brně stál její chrám v místech nynějšího dómu. Byl vystavěn z tesaných kvádrů a uvnitř bohatě vyzdoben zlatem a drahými kameny. V chrámu stála socha bohyně ve voze taženém dvěma labutěmi a dvěma holubicemi. V mythologiích jest socha této bohyně popisována takto:
„Byla zcela nahá, neobyčejně krásných tvarů, sladkých očí; ve tvých polootevřených rtech držela růži, její vlas splýval volně po zádech až ke kolenům. Hlavu zdobil myrtový věnec propletený purpurovými růžemi. Z otvoru v levém prsu, kterým bylo viděti až k srdci, zářil ohnivý paprsek. V pravé ruce držela tři zlatá jablka, v levé kouli, na které byla zobrazena tělesa nebeská …“
Podaga
Podaga, božstvo ctěné ve Vagrii, byl pravděpodobně bohem lovu, rybářství, hospodářství a počasí. Byl zobrazován jako starý muž s krátkou loveckou kazajkou a hranatým obličejem, který mnozí považovali zcela mylně za lví hlavu.
Prove
Prove byl uctíván ve Starogradě v zemi Vagrů jako bůh spravedlnosti a přísný soudce. Jeho jméno pochází etymologicky od kořene prav. Idol jeho nesl na svých prsou hada, symbol chytrosti, a v ruce držel bůh železný štít, který rozžhavený sloužil ke zkouškám ohně, které byly u starých Slovanů druhem tak zvaných „božích soudů“.
Původně byl tento bůh zobrazován jako stařec oděný dlouhým řasnatým rouchem, držící v ruce obětní nůž a mající kolem krku obtočené řetězy. Provemu byl zasvěcen posvátný háj, v jehož blízkosti se každého pondělí shromažďoval lid. Vstup do posvátného háje trestal se však smrtí: byl dovolen pouze ženám, které v páteční den přinášely bohu oběti.
Demonologie
Slovanská démonologie vychází z předpokladu, že celá příroda jest animisována a že „duchové“ žijí ve všech přírodních úkazech, ve všech předmětech a že zapříčiňují všechny osudové a životní projevy. Tak vznikly bytosti vládnoucí horám, stromům, řekám, pramenům, bytosti řídící narození, smrt, pohlavní pudy, lásku, hněv, mstu a podobně. Zvláštní kategorii v tomto oboru tvoří duchové domácí, to jest duchové pozůstalí po předcích, kteří se vyznačovali neobyčejně blízkým vztahem ke svým potomkům a k celému jejich rodu.
Výrazy, označující démona, byly podle novodobého badání dva: div, praarijské slovo, příbuzné s indickým deva a iránským dev, značícího zloducha. Z tohoto slova vzniklo později div, diva nebo divý, výrazy, jimiž se tyto démonické bytosti označovaly. Druhý starý výraz tohoto druhu bylběs, jenž však neměl analogický význam se smyslem dnes užívaného slova, nýbrž znamenal démonickou bytost všeobecně, aneb božství vůbec.
Duše bývala zobrazována podobou ptačí, a u starých Slovanů nejvíce se připomíná jako symbol tohoto druhu holubice, slavík, krkavec nebo vlaštovka.
S vírou v nesmrtelnou duši a s její představou úzce souvisí i vznik víry v tak zvaný vampyrismus, čili upírství, silně zakořeněné v slovanském bájesloví.
Mimo to měl slovanský esoterismus zcela svůj vlastní názor na posmrtný život. Třebaže pochopení esoterního dualismu je nesporné,chyběla mu představa ráje a pekla. Pro staré Slovany neexistovalo ani peklo, ani nebe, a otázka posmrtné odměny nebo trestu nebyla vázána na prostředí, do něhož se duše po smrti dostala, aneb do oblastí, jimiž procházela.
Dědové byli v představě tohoto lidu typem ideálních hospodářů. Měli podobu stařečků, kteří brali na sebe mnohdy podoby zvířecí, zvláště hadí. V představě lidu rodinný děd jest první a základní podmínkou zdárného hospodářství a v mnoha místech vžila se představa, že v domě může být blahobyt teprve tehdy, až zemře hlava rodiny a stane se „dědem“.
Jest pochopitelné, že k představám těchto bytostí vázal se celý magický rituál, jenž se v mnoha krajích zachoval až po naše dny. Tento rituál však na rozdíl od mnohých jiných, vztahujících se na duše zemřelých u jiných národů (Tibet), místo, aby duše odpuzoval, je přivolává, snaží se udržeti je v blízkosti operatéra a nakloniti si je.
Jiným typem slovanských démonů jsou rusalky a víly, z nichž první jsou ženské bytosti původu manistického, zvláště pak duše zemřelých dětí a svobodných dívek člověku nepříznivé, které si lid snažil získati a usmiřovati různými oběťmi. Víly bývají považovány za výtvor tradicí jihoslovanských, jichž původ je velmi starý, takže je nelze s jistotou zařaditi do kategorie démonů manistických nebo animisovaných zjevů přírodních.
Těmto stále mladým a krásným, z rosy a deště se rodícím, ženským démonům byly zasvěcovány ve slovanském dávnověku i některé rostliny, jako je mateřídouška, třemchava a rosan (dictanus albus). Víly mohou býti dobré i zlé. Bylo jim obětováno pod stromy a u pramenů.
Vedle těchto zjevů rozeznává slovanský folklor ještě celou řadu bytostí vílám velmi příbuzných. Jsou to bosorka, lesní žena, divážena, večernice,polednice, bobovnice, ujemnice, jezinka, medulina, jedubaba, ježibaba, divý muž, hejkal, hejkadlo, zrut, ozrut, žithola, dzivozonka, bogunka, odmjanka,smjernica, vodník, povodnja devica a tak dále.
Typem bytostí osudových jest pak Režanica a Sudvěj. Démonů tohoto druhu má slovanské bájesloví velmi málo, neboť staří Slované neuznávali slepý osud, jak dosvědčuje i zpráva Prokopiova.
„Osudu neznají a vůbec neuznávají, že by měl nějakou moc nad člověkem. Jenom když se blíží smrt buď nemocí nebo válkou, slibují, uniknou-li, obětovati bohu za své zachránění a když vyváznou, obětují co přislíbili, jsouce přesvědčeni, že za svou záchranu děkují této oběti.“
Vedle již zmíněného hada-hospodáře zasvěcovali staří Slované svým bohům i různá zvířata. Niederle ve svých „Slovanských starožitnostech“ píše o tomto předmětu následovně:
„O některých zvířatech víme, že byla zasvěcena jednotlivým bohům, na příklad kůň Svantovítovi a Radegastovi, kanec Radegastovi, kohout bohům slunečním Svarogu a Chordu. Také o býku se napovídá, že byl ctěn jako bůh, ale zprávy staré jsou jednak nesprávné, jednak málo spolehlivé.
Čarodějství – Slované
Pojednání o slovanském esoterismu nebylo by úplné, kdybychom se nezmínili o jeho nejnižším projevu, to jest čarodějství.
Funkci čaroděje obstarával nejdříve automaticky nejstarší člen rodiny, později stávali se čaroději z povolání mužové, kteří čarodějství teoreticky i prakticky ovládali.
Základem čarodějného umění bylo především tak zvané vidění, buď ve snu nebo ve stavu bdělém. V druhém případě vyvolávání vizionářských stavů dělo se buď zavedením orgiastického záchvatu, ať již transem, nebo prudkými pohyby stupňovanými až do extáze, nebo požitím opojných a narkotických prostředků.
Znalost drog, posistického i slovního rituálu a veškerých prostředků sloužících k vyvolávání divinace stála se vbrzku majetkem a bedlivě střeženým tajemstvím několika jedinců, kteří jí nabyli veliké vážnosti u lidu; kouzelník-šaman jest nejtypičtějším představitelem staroslovanského čarodějství.
Staří Slované v dobách pohanských nazývali tyto čaroděje nejčastěji volchvi množným číslem slova volchv, kteréžto slovo znamená člověka, jenž mluví v extázi. Vedle tohoto slova existovala celá řada odvozenin pro tentýž význam ze slov jakými jsou čára, bájiti, hádati, věděti nebo i vražditi, která se vztahují spíše již na specializované čaroděje.
Pozoruhodná a čistě slovanská čarodějnická pověra jest nauka o zlaté trávě, který prý zavedena do žíly v pravém zápěstí činí čaroděje schopna otevírati všechny zámky a nacházeti skryté poklady.
Praktik, jichž původ není doložen, jest vedle toho celá řada. Saxo se zmiňuje o věštbě pomocí bílých a černých dřívek. Severní Rusové zabíjeli v oběť živé kury, když byli dříve hádali pomocí losů nebo kostek, jak s nimi má býti naloženo; jiná divinační technika bylo hádání nad kostmi mrtvých.
Kasta čarodějů žila původně u starých Slovanů v nejužším styku s kastou kněžskou, takže ještě ke konci doby pohanské nelze zjistiti plné rozlišení obou stavů. Třída čarodějů existovala jen v místech kulturních středisek s chrámy a idoly.
Vzhledem k tomu, že rozlišení mezi knězem a čarodějem bylo tak nesnadné, zdá se býti potvrzena domněnka, že staroslovanské pohanství bylo náboženstvím, jež aplikovalo své zásady přímo na praksi. Bylo to náboženství tedy po výtce magické.
Přímých zpráv o kněžském stavu u starých Slovanů zachovalo se velmi málo, ač jeho existence vyplývá samozřejmě z existence božišť a chrámů.
Jako mocná, třebas malá kasta, objevují se kněží u Slovanů polabských. Staré záznamy zvou je prostě sluhy chrámů a božských idolů. Jejich postavení bylo však vysoké a moc veliká.
Ametyst má barvu od jemně fialové po purpurovou. Vlastnosti: receptivní kámen, přiřazen planetám Jupiter, Neptun a elementu vody.
Název ametyst má původ v řeckém „methy“, což znamená medovina, která byla tehdy oblíbeným opojným nápojem. Pojmenování amethy můžete tedy přeložit jako neopojný. Jinak řecky „ amethustos“
Ametyst má velkou moc a obrovskou ochrannou sílu. Měli by ho nosit lidé, kteří jsou vystavováni psychickým útokům. Ametyst vás bude před těmito útoky bránit.
Výborně blokuje geopatogenní zóny. Máte-li doma místa, kde se necítíte dobře, nebo špatně spíte, položte na takové místo kámen ametystu. Kámen položený u postele pomáhá zapamatovat si sny a porozumět jim.
Ametyst má blahodárný účinek na mysl, dokáže ji uklidnit nebo povzbudit podle toho, jak je zrovna potřeba. Podněcuje schopnost rozhodování a posiluje zdravé, racionální uvažování. S jeho pomocí budete otevřeni novým myšlenkám.
Je to výborný pomocník při práci, na kterou se potřebujete soustředit. Ametyst zlepšuje soustředění a pomůže vám udržet pod kontrolou vše, čemu se právě věnujete. Při meditacích dosáhnete s ametystem snadněji rozšířených stavů vědomí.
Ametyst podporuje střízlivost. Působí proti opilosti, nestřídmosti, přehnané tělesné žádostivosti.
Když nemůžete večer usnout, dejte si pod polštář ametyst. Pomůže vám uklidnit mysl. Ochrání vás i před opakujícími se nočními můrami.
Ametyst také odstraňuje strach, vztek, obavy a zlobu. Pomáhá také potlačit smutek a lítost a vyrovnat se s prožívanou ztrátou (proces prožívané bolesti bude o něco kratší, o něco méně bolestný).
Podporuje proměnu záměrů ve skutečnost, na druhou stranu pomáhá zaměřit se na realističtější cíle. Zlepšuje motivaci a paměť. V duchovní rovině je to jeden z nejspirituálnějších kamenů vůbec.
Nabízí vhled do skutečné podstaty člověka. Otevírá cestu pro rozvoj intuice. Je to výborný kámen pro meditace a věštění. Ve spánku se dokonce můžete s jeho pomocí dočkat zážitků spojených s pobytem mimo tělo.
AMETYST A ČAKRY
Povzbuzuje činnost třetího oka (přikládat na čelo), působí na činnost krční a korunní čakry. Čistí auru a proměňuje negativní energii.
LÉČIVÉ ÚČINKY AMETYSTU
– podporuje produkci hormonů, vylaďuje metabolismus a systém žláz s vnitřní sekrecí – posiluje vylučovací orgány a imunitní systém – je to výborný čistič krve – výborně dokáže ulevit od tělesné, citové a duševní bolesti nebo od stresu. – umí zablokovat geopatogenní zóny – zmírňuje bolesti hlavy a uvolňuje napětí – zmenšuje podlitiny, léčí rány a pomáhá odstraňovat otoky – je účinný při potížích v trávicím traktu – léčí žaludeční nerovnováhu, blahodárně působí na střeva, kde reguluje stav střevní flóry, odstraňuje parazity a zlepšuje vstřebávání vody (používat ve formě elixíru) – léčí nespavost, zajišťuje klidný spánek
Poslouží lidem, jejichž fyzická existence se chýlí ke konci. Dokáže stabilizovat duševní stav, ale nepoužívejte ho v případech paranoie nebo schizofrenie.
UMÍSTĚNÍ
– umístěný v místnosti – je vhodné nosit jej na krku (nejlépe tak, aby spočíval na srdci) – v případě nespavosti nebo nočních můr si ho vložte pod polštář – nevystavujte ametyst slunci, bledne. Pokud ho chcete nabít, vystavte ho měsíčnímu svitu.
Znamení pentagramu, jež Paracelsus nazývá nejmocnějším, největším ze všech znamení.
Zvané ,,planoucí hvězda mágů“
Chcete-li skutečně silnou a prospěšnou ochranu, nemohu nic lepšího doporučit. Je ovšem potřeba s tím přijmout jeho prastarou energii a způsob „jeho myšlení“.
Jen jako módní doplněk by tento mocný zářič sloužit neměl. Bylo by pusté mrhání, nevděčný přístup a obrovská škoda.
Samotné slovo pentagram pochází z řeckého πεντάγραμμον pentagrammon, „pětiobraz“.
První datovaná zobrazení pentagramu pochází z Palestiny z období kolem 4000 let před Kristem.
Ve starém Egyptě znali pentagram – pěticípou hvězdu malovanou jedním tahem, jako symbol úspěchu, růstu a duchovní ochrany.
Později se s ním setkáváme v Sumeru kolem 2700 let př. Kr.
Symbol pentagramu se pak objevuje až v pythagorejském mysticismu kolem 400 let př. Kr. Tady dostává podobu rozkročené lidské postavy. Jeho vliv je harmonizující a má vztah ke kosmu.
Pentagram ve svém historickém pravém významu také symbolizuje Venuši. Naši předkové nazývali tento koncept „posvátným ženstvím“ nebo „velkou bohyní“,bohyně matky (planeta Venuše opíše na obloze za osm let pětiúhelník.)
Pět cípů pentagramu není ničím jiným než harmonickým propojením pěti prvků, pěti stavebních kamenů světa, ve kterém žijeme.
Země, vzduchu, ohně, vody a pátého elementu. A tím je „éter (vesmírná energie)“ – bytí, vědomí, uvědomění – duch. ( Voda a vzduch mají stejnou sílu).
Každý jeho cíp představuje jedno období života (zrození, zrání, dospělost, stárnutí, smrt).
Pomůže vám pochopit a snadněji vstřebat okolní svět, jeho zákonitosti a vzájemnost.
Dokáže vás do jisté míry ochránit nejen před chaosem, ale i zlým úmyslem, protože jeho prvotní schopností je dát věcem řád, tedy vracet zlo do mezí, které nemá překračovat.
Pokud jej budete nosit na krku, pak je v určité míře schopen sladit i vaše tělo tak, aby funkce nabraly formu a řád, které jsou v souladu s jeho „výchozím programem“.
Už jste si někdy zkusili stoupnout do středu nakresleného pentagramu? Tak to zkuste a pochopíte jeho sílu mystičnost, a že jen na ozdobu opravdu není.
Pentagram, zvaný v gnostické škole planoucí hvězda, je znamením všemohoucnosti intelektuálního sebeovládání. Je to hvězda Mágů, znamení Slova, jež je učiněno tělem, a podle směru svých paprsků představuje tento symbol v magii dobro nebo zlo, řád nebo nepořádek (lad či nelad).
Paprsky pentagramu
Ukazuje-li pentagram dvěma svými paprsky vzhůru, představuje Satana či kozla Sabatu, je znakem černé magie, míří-li nahoru pouze jediným paprskem, označuje Spasitele, je považován za tzv. čistý pentagram, symbol bílé magie a ochrana před ďáblem a zlými silami.
Pentagram je obrazem lidského těla se čtyřmi údy a jediným vrcholem, jenž musí znázorňovat hlavu. Lidská figura s hlavou obrácenou dolů představuje přirozeně démona, tj. duchovní zvrácenost, nepořádek nebo šílenství
Pentagram – ochranné znamení (signum)
Pentagram, nakreslený jasnými čarami na sklo třecího elektrického přístroje, má též velký vliv na duchy a děsí přízraky. Staří magové kreslili znamení pentagramu na práh svých dveří, aby zabránili vstupu zlých duchů a odchodu duchů dobrých.
Tato překážka vyplývala ze směru paprsků hvězdy: dva paprsky obrácené ven zaháněly zlé duchy, dva paprsky obrácené dovnitř je držely v zajetí. Jediný paprsek směřující dovnitř zadržoval dobré duchy.
Pentagram je v tradiční čínské medicíně používán pro diagnostiku zátěže daného okruhu orgánů. Ke každému elementu se řadí hlavní orgán, pod který spadá celá skupina dalších orgánů: oheň – srdce, země – slezina, kov – plíce, voda – ledviny a dřevo – játra.
Lidmi profanovaný pentagram však stále září nezasažen stínem v pravici Slova Pravdy, a zasvěcující hlas přislibuje vítězi, že znovu zaujme místo Jitřenky. Všechna tajemství magie, všechny symboly gnose, všechny obrazce okultismu, všechny kabalistické klíče proroctví jsou shrnuty ve znamení pentagramu, jež Paracelsus nazývá nejmocnějším, největším ze všech znamení.
Použití pentagramu
může být velice nebezpečné pro operatéry, kteří nevlastní dokonalou znalost jeho použití. Směr paprsků hvězdy není libovolný a může změnit povahu celé operace. Paracelsus dosvědčoval, že magické obrazce a všechna kabalistická znamení pantaklu, jichž duchové poslouchají, lze redukovat na dvě znamení, jež jsou syntézou všech ostatních. Jsou to znamení makrokosmu neboli pečeť Šalamounova znamení mikrokosmu, mocnější prvého, totiž pentagram.
Pentagramové rituály
Při každé magické operaci musí mít mág na prsou posvěcený pentagram. V magické praxi jsou živly tradičně přiřazovány jednotlivým světovým stranám, vzduch východu, oheň jihu, voda západu a země severu, zatímco pátý element se nachází uprostřed. (V některých systémech jsou voda a země přehozeny.) Symbolickým znázorněním jednotlivých živlů jsou zde čtyři zodiakální emblémy, které odpovídají čtyřem archandělům živlů: člověk (vzduch), lev (oheň), orel, resp. štír (voda), býk (země). S ohledem na praktické použití se rozlišuje menší a větší pentagramový rituál. Oba mohou mít buď invokační, nebo zažehnávací (vymítací) formu. Dobře provedený zažehnávací pentagramový rituál je provázen pocitem čistoty, zatímco po provedení invokačního pentagramového rituálu se má dostavit pocit posvátna.
Tento symbol, založený na magické trojce, známe také pod názvem triskel, trojnoží nebo sluneční kolo. Spirála sama o sobě je účinný ochranný znak, symbol transformace. Je silným tvarovým zářičem, její síla vychází z kruhu života, z jednoho centrálního bodu. Symbolizuje sluneční kotouč se třemi paprsky. Spirály představují nekonečno, věčnost a neustále se opakující cyklické děje ve vesmíru, na planetě, v přírodě. Minulost, přítomnost a budoucnost.
Jednotlivá vysvětlení se mírně rozcházejí. Záleží také na dobu, ke které se symbol vztahuje. Význam trojité spirály je spojován s mnichy, kteří symbolu přiřazovali význam Svaté Trojice /Holy Trinity/. Často se také vyskytuje význam tří živlů, tedy vody, ohně a větru nebo trojici symbolů narození, smrti a dalšího života. Symbolika čísla tři či jeho násobků je v keltské kultuře hodně častá.
Jeho význam najdete také v narození – život – smrt; minulost – přítomnost – budoucnost; dívka – žena – stařena.
Můj první výrobek
Zdroje se rozcházejí v elementech, které prezentují. Všechny se shodují ve vodě, většina ve vzduchu, ale velmi často se na poslední pozici střídá oheň se zemí. Někdy se čtvrtý „chybějící“ element usazuje doprostřed, coby nejsilnější a pro nositele nejdůležitější. V některých přívěškových variantách tedy najdete konce spirál s podobou hlavy tří zvířat. Což by mohlo a mělo opět odkazovat na elementy.
Nosí se jako talisman, dokáže totiž posílit schopnosti a dovednosti. Nošení spirály posiluje vůli a pomůže při změnách ve všech rovinách. Existuje domněnka, že svastika vznikla ze slunečního kříže, představte si kříž v kruhu. Objevila se na mnoha místech a nezávisle na sobě. Důvod je nejspíše ten, že se jedná o jednoduchý symbol a proto je znám po celém světě. První zmínky pocházejí z neolitu a našla se na keramických střepech z území dnešního Íránu a Balkánu. Pocházejí z pátého tisíciletí před naším letopočtem. Jsou nálezy z doby bronzu a byly nalezeny na území Ruska. Svastika se našla také u Chetitů, starověkých Řeků a u spousty semitských národů.
Byl také objeveny na mykénských nádobách (1600-1100 př.n.l.), a – zřejmě díky keltskému vlivu – společně s tetraskelionem na mincích z různých oblastí Malé Asie (4. století př. n. l.). Keltský triskelion je původně pravděpodobně spirálovitý a údajně byl znám již v neolitu (7000-3000 př.n.l.). Na americkém kontinentě je znám u arizonských Hopiů, kde údajně značí symbol periodičnosti přírody. Ve 20. století se triskelion stal oblíbeným symbolem neopohanských hnutí jako např. Wicca či Keltský rekonstrukcionistický paganismus.
Triskely na halštatské keramice by mohly mít solární význam. Kromě toho lze triskel nalézt v archeologii Keltů a u Germánů v podobě tří orlích hlav, nebo na hrotech kopí z období okolo 3. století.
Pravotočivou svatistiku (ramena po směru hodinových ručiček) vnímají hinduisté jako mužskou sílu, vnější svět, slunce a boha Ganéšu. Pro Evropany je tato svastika silnější než levotočivá. Důvodem je ten, že evropané jsou zvyklí na to, že pohyb zleva doprava je vpřed. Rohy tuto moc ještě násobí. Tato svastika je bohužel spjata i s 2. světovou válkou v minulém století, kdy jí propagovali nacisté.
Opak pravotočivé svastiky – jedná se o symbol ženské síly, vnitřního síly a noci. Jmenujem jí jako „sauvastiku“ či „swavastika“ a je zaslíbena bohyni Kálí. Obě svastiky spolu znamenají tvořivý a ničivý element, mužský a ženský princip a protisměrné síly, které se doplňují.
Sílu energetické spirály znali již staří Keltové, jejich učenci druidové. Vyráběli je z lehkého kovu, tok energetické vibrace cíleně využívali pro zharmonizování organismu, odstranění vnitřního napětí, k příznivému ovlivnění potravin a vody. Keltská spirála (ztvárněná jedním tahem) je symbolem nekonečně opakujícího se tvoření, vývoje a rozpadání světa. Motiv spirály najdeme vyrytý na kamenných monolitech různě po světě.
Triskelion je mimo jiné též symbolem Bretaně a lze jej nalézt na vlajce Sicílie a vlajce a znaku ostrova Man.
V Asii se tento znak rozšířil zejména díky buddhismu kde „trojnožka“ s vakem symbolizuje 3 ctnosti, tím vakem je samozřejmě náš nynější život, který se může díky spolupráci 3 podstavců vymanit z koloběhu znovuzrozování, pokud mezi podstavci nepanuje rovnováha, člověk se zrodí znovu.
Lapač snů podle legendy pochází od indiánského kmene Siouxu. Siouxové dodnes v lapači snů vidí síť života – dobré sny zůstávají v síti života a ty zlé propadají dírou uprostřed. S tímto vynálezem se také pojí indiánská legenda, vlastně je jich trochu víc.
Lapač snů, jak jsem již naznačila, pochází z dávných dob staré mladé Ameriky a z rukou jejích původních indiánských obyvatel. Neexistuje pouze teorie o snech, ale také o myšlenkách. Zřejmě i staří indiáni provozovali dnes známý „daydreaming“. Lapač snů měl tedy také zachytávat myšlenky. Zde se uvádí pouze jedna možnost funkčnosti. Zlé myšlenky se zachytí a ty dobré projdou dírou uprostřed. To jsem se věnovala pouze legendě Siouxů.
Další známá legenda je, že starý kněz vystoupil na vysokou horu a měl vidění. V tom se mu zjevil Iktomi, učitel moudrosti v podobě pavouka. Ten vzal vrbovou obruč zdobenou peřím, koňskými vlasy, korálky a obětními dary a tkal síť. Mluvil o cyklu života, o dětství, dospívání a stáří. O dobrých a zlých silách, které ovlivňují náš život. Když dotkal, podal knězi upletenou síť, která byla dokonalým kruhem s dírou uprostřed. Měla pomoct jemu a jeho národu k dosažení dílu a vizí. Víra a dobré myšlenky zůstanou zachyceny v síti a špatné propadnou dírou.
Poslední legenda vypráví o mamince, která nevěděla, jak v noci utišit své děťátko a tak zašla za stařenkou a ta ji poradila, jak vyrobit talisman pro klidný spánek, náš lapač snů. Ženy z kmene Čipevajů jsou další možností původu lapače snů. Tento kmen lapače vyrábí dodnes, byly u nich věšeny nad lůžka novorozenců nebo novomanželů.
To, jak lapač snů funguje, se popisuje různě. Jak jsem již uvedla na začátku, podle legendy Siouxů se dobré sny zachytí v síti života a ty zlé propadají dírkou uprostřed. Další možnosti vyprávěné po generace jsou ale jiné. Zlé sny by údajně měly bloudit v nekonečné síti, dokud je nespálí sluneční paprsky a ty dobré z peříček sklouznou snícímu přímo do mysli a do duše.
Lapač snů by měl být tedy umístěn nad snícím a mělo by na něj alespoň jednou za den zasvítit slunce. Další verze říká, že dobré sny se vymaní právě onou dírkou uprostřed lapače.
Důležité je také říci, že vznik a historie lapačů se liší podle národa a kmene. Také podle barev, které lapač nese, se dají ovlivnit. Například fialová značí magické zákoutí a růžová lásku.
A na závěr bych vám pověděla něco o významu jednotlivých částí lapače:
Kamínek/korálek znázorňuje vaše já. Tedy by se vám měl líbit, nejen pro to, že je hezky růžový, ale měl by vám být sympatický a měl by vás trochu vystihovat. (např. dřevěný korálek, průsvitný korálek atd.)
Kruh představuje svět a vesmír. Je první překážkou pro zlý sen a chrání vaše já (kamínek/korálek). Peříčka (spojená do párů, zakončená kamínkem) zachytávají vesmírnou energii díky přivázání ke kruhu a filtrují sny.
Síť zachytává negativní a zlé sny. Ty mají zabloudit a nedožít se rána – kdy právě vysvitne slunce. Nikdy už nenajdou cestu doprostřed ke kamínku a vašemu nitru.
Květ života – mezi mnoha kulturami po celém světě je tento symbol považován za posvátný. V tomto symbolu lze nalézt všechny základní stavební kameny vesmíru, které nazýváme platónské pevné látky.
Platónská tělesa – jedná se o tetraedr (oheň), hexaedr (země), oktaedr (vzduch), dodekaedr(éter) a ikosaedr (voda). Platón podrobně popsal tělo a k jeho prvkům přidružil platonský obraz světa. Formy produkují jasná, zářící, vysoce kmitající a strukturovaná poselství. Tato světelná informace posvátné energie je schopna obnovit svatost a tím také proces léčení ve všech směrech.
Rovněž může nám lidem umožnit pozvednout naše podvědomí na vyšší úroveň, vstoupit v kontakt s vyšším věděním, a tím získat nové poznatky, popř. rozvinout dovednosti, urychlit proces světelného těla, zahojit rány v energetických polích, rozvíjet sebevědomí a splynout se záměrem naší duše.
Útvary posvátné geometrie, platonská tělesa a koule, jsou základem všeho, co na tomto světě existuje.
V květu života jsou platónské pevné látky porovnávány ve vztahu k lidskému tělu a vědomí, abychom nechápali vesmír pouze intelektuálně, ale měli jsme zde i zkušenost s vědomím „Boha“ a pocit spojení se vším co je.
Platonská tělesa jsou důležitá, protože se nacházejí v primitivní výstavbě organického života, stejně jako hudba, jazyk, a vědomí samo. Dívat se do Květu Života nás vyzývá ke sjednocení naší mysli, srdce a duše.
Metatronova krychle – z Metatronovy krychle vyplývají všechna Platónská tělesa. Vybráním určitých úseček dostáváme dvojrozměrné projekce zmíněných těles. Je klíčem stvoření, z ní vznikají útvary posvátné geometrie, z nichž vychází celé stvoření. Skrze ni získáváme klíč k neohraničenosti uvnitř ohraničeného stvoření. Je spojena s Metatronem.
Metatron je archanděl, který kdysi získal lidskou zkušenost jako Enoch (Henoch). Proto zná omezenost pozemského bytí a ví, jaké potíže čekají na člověka na cestě k nekonečnému potenciálu, k jeho pravé božské přirozenosti. Používá nejvyšší řád proti nejnižšímu, aby změnil věci a sladil je s božským matrixem.
Archanděl Metatron je strážce absolutních tvarů ve všem. Metatronova krychle je obsažena v Květu života a z něj vzniká. Ve dvojrozměrném zobrazení se skládá ze třinácti kružnic, ve trojrozměrném zobrazení ze sedmnácti koulí a mnoha mřížkových struktur. Ty jsou vzájemně propojeny přímkami vycházejícími ze středu každé z nich.
Okolo atomů v podobě bodů krouží elektrony. Rotací vznikají kulovitá mračna elektronů a tím, jak procházejí mřížkovitými strukturami, tvoří hrany a geometrické útvary. Tak se nekonečná energie formuje do konečných tvarů. Metatronova krychle popisuje proces stvoření.
Číslo 17 obsahuje jedničku a sedmičku. Jednička je mág, který jako pátá síla v centru vede a řídí všechny čtyři síly (země, voda, vzduch, oheň) a sedmička představuje cestu zasvěcení lidstva. MK zahrnuje samotnou kabalu a stavební plán lidstva.
Jakmile jsme schopni vidět celý život jaký skutečně je, jsme posíleni objetím božského v našich životech a můžeme transformovat náš svět prostřednictvím univerzální jednoty.
Kde se Květ života nachází a jak je starý?
Můžeme ho nalézt na různých místech po celé planetě, například v chrámu Osirise, v Abydosu, v Egyptě. Střední chrám v Abydosu je v mnohem nižší nadmořské výšce než ostatní dva chrámy. Chrám byl pohřben v době, kdy faraon Seti vybudoval další dva chrámy v Abydosu a značně se liší v konstrukci. Využití velkých žulových bloků s naprostou přesností odlišuje tento chrám od ostatní egyptské chrámové architektury s výjimkou chrámu u Sfingy.
Květ života byl umístěn na žulovém obkladu tohoto chrámu, nebyl vytesán, ale zdá se že byl vypálen do žuly s neuvěřitelnou přesností. Květ života byl také nalezen v Masadě, v Izraeli, v Mount Sinai, a v mnoha dalších chrámech v Japonsku a Číně. V poslední době byl nalezen i v Indii a ve Španělsku. Najdeme jej často vyobrazený na starodávných posvátných artefaktech, v symbolice gotických katedrál, ve vitrážových oknech posvátných staveb, v kabale je popsán jako strom života.
Prvotní příčina. Prvotní myšlenka prvního dne stvoření. Expanze božského vědomí do zjevené reality, aktivace božského světla, sedm vesmírných, vzájemně se dotýkajících posvátných kruhů, a sedm základních čaker lidského těla. Tak může znít charakteristika geometrického vzorce, základního symbolu stvoření: květu života.
A z mého vlastního pozorování se Semeno života (část květu života) nachází i u nás v nás samých.
Jaká je hodnota Květu života?
V moderní době byl symbol Květu života důkladně studován a zkoumán jen velmi málo. Má obrovské množství skrytých významů a člověk potřebuje otevřenou mysl a nekonečnou pokoru k odhalení jeho tajemství. Květ života může sloužit po celý život jako zrcadlo, ve kterém si můžete pohlížet a nalézat svůj potenciál.
Má schopnost ukazovat, jak vše pochází z jednoho zdroje a jak je vše propleteno. Každý kdo zažije tento hluboký vhled, pochopí provázanost života a vše se začne spojovat. Ale nejprve se musíme naučit otevírat postupně okna Květu Života, abychom svým přičiněním složili z malých částí celek.
BUDDHISTICKÉ AMULETY jsou symbolem učení, které usiluje o nalezení osvícení, uvědomění a harmonie, učení o nalezení trvalého štěstí a harmonie, uzdravení duše i těla, o reinkarnaci, duchovní čistotě a osvobození od materiálních záležitostí. Přinášejí štěstí, vyrovnanost, moudrost, uzdravení duše i těla a pozitivní energii.
lotos s nekonečným uzlem
Lotos je významným symbolem štěstí a duchovní čistoty. Nekonečný uzel symbolizuje nekonečnou moudrost, soucit, lásku a harmonii. Spojení těchto dvou symbolů přináší svému majiteli duchovní čistotu a moudrost..
Tato posvěcená ikona znázorňuje nekonečné vědění, neposkvrněnost a znalosti.
amulet AdiBudha
AdiBudha je symbolem životní moudrosti a zkušenosti.Původní Budha, který je bez začátku a bez konce. Řečený nekonečný, vševědoucí bytost, která vytvořila všechno. Svému majiteli přináší vnitřní klid a harmonii a tvořivost.
lotosový květ, amulet Osvícení
Lotosový květ – amulet radosti a moudrosti, plující na hladině, se rozvine při slunečním svitu a odhalí nejdokonalejší a čistou květinu. Jeho osm okvětních lístků, znázorňuje osminásobnou cestu Budhismu.
kolo Dharmy
Kolo Dharmy je symbolem Buddhova učení. Buddha jej roztočil při svém prvním učení. Kolo symbolizuje tři druhy dovedností, vedoucích k dokonalému učení: etiku, moudrost a koncentraci. Kolo přináší svému majiteli tyto dovednosti do života.
amulet Buddhistické kolo
Nejstarobylejší ze všech buddhistických symbolů, kolo s nekonečným uzlem zahrnující všechny symboly a učení. Buddhistické kolo života se neustále otáčí z bytí do bytí, ze života do života. Je symbolem neustálého znovuzrození na základě dobrých nebo zlých skutků. Svému majiteli přináší soustavné, nekončící učení a vědění…Amulet pro získání vědomostí a soustavné učení.
amulet Duchovní triáda
Amulet Nejvyšší Duchovní trojice symbolizující celý vesmír, Slunce i Měsíc – uzdravující vše fyzické i duchovní. Symbol moudrosti, milosrdenství a ochrany před utrpením. Přináší svému majiteli klid, harmonii a spokojenost ve všech oblastech života.
vadžra (dordže)
Vadžra (Dordže) představuje mužský kosmický princip a soucit. Ničí všechnu nevědomost a prostřednictvím moudrosti dovádí svého majitele k cíli. Tibetský rituální nástroj – amulet k získání energie, dosažení dokonalosti. Tento energetický zářič má schopnost udržovat v harmonii rovnováhu energií všeho, kolem nás.
Budhův posvátný strom(Strom probuzení)
Po mnoha letech hledání, princ Siddhartha Gautoma našel osvícení po hlubokém rozjímání pod posvátným fíkovníkem. Je to strom, pod kterým, podle buddhistické tradice, dosáhl Buddha probuzení. Tento krásný přívěsek oslavuje jeho okamžik pravdy. Svému majiteli přináší inspiraci a tvůrčí nápady..
klasický tibetský amulet Vedení k vítězství
Klasický tibetský amulet přinášející sílu vytrvat k dosažení vítězství v aktivitách těla, řeči a mysli přes všechny překážky.
mandala
Mandala symbolizující „posvátný střed“ bez ohledu na pozemský svět, tento posvátný vzor provází nositele v rozjímání a přibližuje jej krok za krokem k duchovnímu zdokonalování a osvícení. V mandalách se propojuje barva, jako ženský princip a tvar, jako princip mužský. Mandala utváří harmonický celek, který přitahuje pozitivní energii, duše se zklidní, myšlenky se uspořádají a dochází k léčebnému procesu těla i ducha.
amulet Požehnaní
Amulet poskytující ochranu a vedení k osvícení. Vševědoucí oči a tisíce objímajících rukou poskytují útěchu a pomoc každému na jejich cestě životem.
amulet Ruka Budhy
Amulet pro kuráž a neohroženost, pocházející ze Srí Lanky, znázornění ruku Budhy, držící svatý Saptaratna klenot, ukazuje osvobození od obav. S tímto gestem Budha radí: „Nebát se.“
Orgonit je známý víc než osmdesát let a za tu dobu už byly mnohokrát prověřeny vědeckým bádáním. Je to stále rozšiřující se pojem a díky jejich širokému využití se dostávají stále k většímu množství lidí.
Existenci životní energie, kterou lidstvo nazývá po celém světě jinak, už dávno vědecky doložil Wilhelm Reich. Známe ji pod pojmy čchi, prána, baraka, orgon atd. Orgonit je „zázračný“ kámen, který vzniká unikátně namícháním komponentů jako je křišťál a určitý poměr kovového materiálu. Vše je zalito do vosku, pryskyřice a jiných sloučenin. Orgonit dokáže dodávat energii tomu, komu se z jakéhokoliv důvodu nedostává. Všechny další příměsi nejsou na škodu a setkala jsem se i s tím, že různí výrobci tam přidávají třeba kůru stromů, sklo atd.
Vstřebává i energii svého tvůrce
Já používám pryskyřici a jednotlivé krystaly kombinuji dle předpokládaného použití. Pryskyřice má jeden prozaický důvod a hlavně výhodu oproti vosku – neroztéká se na teple a neztrácí tvar, tudíž je ho možno nechat položený bez obav i na parapetu jižního okna. Při tvorbě je jedním z limitujících faktorů energie člověka, který orgonit vyrábí. Tato energie se totiž vstřebává do kamenu a případně vylepšuje jeho účinky. Proto si myslím, že není na škodu, pokud tvůrce projde seminářem kde se naučí pracovat s energií.
K čemu tedy orgonity slouží?
V první řadě tyto kameny vyzařují energii potřebnou pro naše běžné fungování. Dá se využít i v domácnosti. Když ho dáte do ledničky, je prokázáno, že se prodlouží trvanlivost
zeleniny, sýrů, uzenin, masa a navíc se stahuje výkon chladničky. Orgonit dokáže transformovat negativní energie na akceptovatelné tím, že je harmonizuje. Účinkuje intenzivně a s překvapivě širokým dosahem.
Eliminuje působení geopatogenních zón na nejnižší možnou hranici.
Dále účinně rozptyluje geopatogenní zóny. Nerozptýlí pole patogenní zóny jako takové, spíše ho transformuje a harmonizuje, takže původně disharmonicky působící rozdílné vlnové délky se stanou minulostí, pokud umístíme orgonit do prostoru. Nejúčinnější je položit jej do negativního ohniska křížení několika zón. Orgonity ohnisko doširoka rozptýlí, rozředí, takže v místě původního ohniska již po několika minutách nenaměříme téměř žádné negativní působení. Zjistíme pouze velmi zanedbatelnou hodnotu intenzity původního negativního pole.
Čistí vodu, rybníky, řeky, studny a vodu podzemí.
V kombinaci více orgonitů blízko sebe se účinek umocňuje.
Orgonit přitahuje energie ze svého okolí včetně těch již očištěných „kolegou sousedem“ druhým orgonitem. Tím pádem je pozvedne ještě o třídu výše. Takto navýšené je zase odráží do okolí. V rámci akčního rádia si je zase přitáhne sousední orgonit a opět je o něco pozvedne. Tak dokola probíhá rezonance mezi dvěma a více orgonity. Jejich účinek v prostoru se vzájmně umocňuje přímou úměrou.
Orgonity podporují a regenerují nejen lidský organizmy.
Zdraví je otázkou správné funkce buněk živého organismu. Disharmonické energie, elektrosmog i patogenní zóny narušují správnou funkci buněk. Buňka vynakládá více námahy na udržení rovnováhy pro svoji správnou činnost, čímž se více zanáší odpadními sloučeninami a nemá tolik sil je vylučovat. Je oslabována, postupně dochází k její nemoci a pozvolna umírá.
Pokud je živý organismus člověka, zvířete i rostlinné vegetace nadále vystavován takové trvalé disharmonické zátěži, degeneruje a pozvolna chřadne a umírá. Přiložený orgonit nepřetržitě a efektivně harmonizuje všechna přítomná pole; negativní pole neutralizuje a přitahuje množství živé prány. Očištěnou ji pak vrací a odráží do okolního prostoru. Tím se pobyt v blízkosti třeba i jediného orgonitu stává podobně léčivým jako pobyt a hluboké dýchání ve voňavém lese či na louce prosáklé čistou životní pránou a slunečním zářením. Tělo i celý buněčný systém pocítí úlevu a jeho potenciál regenerace jako by se probudil. Ihned dochází k samoléčbě, obnově, celkové úlevě těla, často i překvapivě od různých dlouholetých bolestí
Orgonit bychom mohli nazvat jednoduše laicky jako „pračku energií“.
Přitahuje a neutralizuje negativní energie. Všechen disharmonický negativní charakter transformuje na léčivou a živou zdravou pránu. Do domů se doporučuje orgonity rozmístit do rohů místností; preferujeme ložnice nebo místa s nejhorší kumulací patogenních zón, aby je neutralizoval. Tělo včetně aury je v blízkosti orgonitu vitalizováno a nabíjeno zdravou léčivou pránou. Transformace a čištění probíhá i na psychosomatické úrovni. Psychické a jiné zátěže, nánosy a bloky jsou rozpouštěny, protože přestávají být živeny na své nízkovibrační úrovni.
Čistí prostory od negativních nízkých astrálních a jiných entit a forem.
Čekárny, vlaková nádraží, hostince, zákoutí temných uliček starých domů a sklepů, staré štoly hloubené zajatci, blázince, veřejné domy, dopravní prostředky – tam všude je zvýšený výskyt negativních myšlenkových, astrálních a jiných forem, kde mnohdy dochází k nepříjemným pocitům nebo projevům. Jsou to těžké psychosomatické nízké energie a formy, které orgonit svým účinkem odpuzuje. Nižší a disharmonické formy, energie, entity nemohou v blízkosti orgonitu dlouho odolávat.
Vstřebává elektrosmog z domácích spotřebičů a příznivě působí na květiny a všechno živé v jeho dosahu. Ve vztazích dochází ke změnám, kdy se na povrch dostávají zablokované a potlačované emoce a vše se jaksi pročišťuje. Využití je rozličné a každý, kdo se s orgonitem setkal, ví, že se mu zlepšuje jeho životní prostor. Není to změna násilná, ale znatelná. Tyto „zázračné“ kamínky mají dlouhou životnost protože se nemusí dobíjet, funguji neustále.
AMULET – má ochranný účinek a dokáže odvrátit od svého nositele negativní vlivy a zlé síly.
TALISMAN – v sobě nosí speciální kouzlo, které přitahuje ke svému nositeli štěstí.
JANTRA, YANTRA, amulet
Jantra/Yantra jesilný ochranný a univerzální amulet. Dodává energii a harmonizuje svého nositele a jeho bezprostřední okolí. Při meditaci je cenným nástrojem pro zklidnění mysli a zbystření smyslů. Slouží k práci na sobě, při cvičení vytrvalosti a pomáhá usměrňovat vaše snahy a cíle. Přináší divotvornou moc a naději.
Jantra/Yantra je znak (mandala) pocházející z hinduismu. Je odrazem kosmického plánu a symbolizuje nejvyšší formu vědomí. Představuje devět protínajících se trojúhelníků. Tečka v centru, tzv. „BINDU“ , je místem tvůrčího projevu. Pozadí symbolizuje čas a prostor. Čtyři nahoru směřující trojúhelníky představují „Šivu“ – univerzální vědomí. Pět dolů směřujících trojúhelníků představuje „Šakti“ – dynamické energie a změny.
Jantra je jedním z nejdůležitějších obrazů pro meditaci v Indii. Meditace s Jantrou zostřuje mysl, stimuluje komunikaci mezi levou (mužskou) a pravou (ženskou) hemisférou. Zlepšuje koncentraci a zvyšuje naše životní energie (prána nebo čchi). Je bezpečným nástrojem ke zklidnění mysli a přenesení se do hlubších úrovní vědomí.
ÓM, amulet
Óm je starý sanskrtský symbol, posvátný zvuk vesmíru. Je symbolem jak tvaru tak zvuku, jak dole tak nahoře. Reprezentuje vytvoření všeho jako jedné součásti celku. Znaky této slabiky znázorňují třemi křivkami tři světy: tělesný, duchovní a svět nevědomí. Tečka znázorňuje nejvyšší vědomí, které tyto tři světy spojuje a ovládá.
Pomocí této mantry máme pochopit pojetí, bezúhonnost celého života. Vede nás k většímu uvědomění, ukazuje lepší cesty na výběr, šťastnější život.
Forma, kterou je zapsán prvotní zvuk vesmíru – magický zvuk mantry vedoucí k sjednocení s universem..
Óm čistí, stabilizuje a těsní auru. Přeměňuje na světlo, očišťuje a chrání. Umístěn na Lotosovém květu přináší stav klidu a harmonie. Je symbolem absolutna, sjednocení všech moudrostí.
OCHRANA ŽIVOTA, amulet
Tento amulet nás chrání v průběhu celého života před veškerými negativními vlivy, zaručuje zdraví, krásu a také bohatství.
Amulet účinkuje pouze v případě, že jej nosíme stále při sobě a měl by sloužit jen jedné osobě.
Buddha
Buddhismus jako směr přišel z Indie. Prvním Buddhou, který kdy žil, byl dle legendy Gautama. Ten založil filosofii na myšlence, že člověk ze své podstaty trpí. Buddhisté věří, že člověk prochází cykly znovuzrození, které mu mají dát zkušenosti a lekce. Aby se člověk vymanil z tohoto koloběhu, musí se oprostit od tužeb a následovat Osmidílnou stezku. Ta říká, jak se má člověk chovat a přemýšlet, aby dosáhl osvícení, nebo Nirvány.
Správně myslet a konat je totiž podle učení Buddhismu jedinou cestou, která vede z koloběhu reinkarnací.
Mandaly
Původně bylo slovo mandala používáno pouze ve staroindickém obřadním jazyce sanskrtu. Ve 20. století se ale jeho používání rozšířilo díky C. G. Jungovi do celého světa. Jung totiž tímto slovem začal označovat nejprve své kruhové kresby a později i kresby svých pacientů a další kruhové ornamenty, které se hojně vyskytují po celé Evropě. Došlo tak k rozšíření významu slova z původně náboženských obrazů z východu na jakékoliv kruhové kresby a ornamenty.
V nejširším smyslu jsou mandaly diagramy, které ukazují, jak se chaos stává harmonickou formou. Toho využívá i psychologie a psychoterapie, kde jsou mandaly používány jako relaxační pomůcka a jako doplněk k tradiční léčbě.
V mandalách se potkává barva (ženská energie) a tvar (mužská energie). To vše dohromady utváří harmonický celek nesoucí určitou energii, která během práce s obrazcem působí na duši malíře nebo pozorovatele. Pokud tvoříme nebo sledujeme pravidelné obrazce mandaly, duše se zklidňuje, vnitřní svět se uspořádává a dochází k léčení na všech úrovních.
Při práci s tímto systémem dochází k lepší spolupráci levé a pravé mozkové hemisféry a k řadě dalších harmonizačních pochodů jako jesjednocení naší mužské a ženské části. Stejně tak indiánské písečné obrazy jsou tvořeny, aby dodaly nemocnému, který je posazen do vlastního středu kruhového obrazce, vědomosti které zapomněl a proto je nemocný.
Keltský národ měl své symboly, z nichž mnoho známe a používáme dodnes. Keltské symboly měli však také svá specifika a byli jedinečné v tom, že jsou pro tuto kulturu tak příznačné. Spirálové motivy, keltský kříž, nákrčník. Jsou dnes opět velmi oblíbené – snad právě pro svoji osobitost a nezaměnitelnost.
Mezi jednotlivými lidskými kulturami a věky se některé symboly liší, ale mnohé z nich také až překvapivě opakují. Jsou symboly, které nepřesahují hranici jedné země a jedné doby – a jsou naopak takové, které se vyskytují napříč kontinenty i tisíciletími.
Samotné slavné megalitické Stonehenge v jižní Anglii, které také sloužilo Keltům k obřadům, je starší než jejich epocha (možná více než 5 000 let).
Keltské symboly, které naši předci používali jsou tak u Čechů stále velmi populární. Zde se vám některé z nich pokusím přiblížit.
Keltská Spirála.
Keltská spirála působí na své okolí jako biogenerátor – má velmi silné harmonizující a zklidňující účinky. Přikládáním na určitá místa na těle doplňuje životní energii. Spirálu můžeme používat jako přívěšek, nebo nosit ji pouze u sebe v kapse. Umístěním pod sklenku či jinou nádobku s tekutinami již za několik minut dochází k příznivým molekulárním změnám. A každý nápoj obsahující vodu zvyšuje svoji bioaktivitu a účinnost, tím se stává léčivý.
Dnes se keltská spirála využívá jako prostředek k léčení, doplňování a usměrňování energie, pro odstraňování škodlivých záření, k úpravě energie potravin, vody a využívá se i v pěstitelství malých i větších rozměrů. Tento zářič je biogenerátor, jeho funkce spočívá především v kumulování a následně ve velmi efektivním vyzařování životní energie. Osobě nacházející se v její blízkosti tak pomáhá ozdravovat tělo, dodávat vitalitu a stabilizovat životní funkce.
Z fyzikálního hlediska pak můžeme říci, že keltská spirála je vysokofrekvenční směrová anténa, jejíž energie sice není měřitelná pouhým zrakem (stejně jako rozhlasové vlny či elektrický proud), ale je viditelná a lze ji zaznamenat při různých pokusech.
Spirálu je třeba po určité době „dobít“. Provede se to tak, že ji opláchnete studenou vodou a asi na 1 týden umístíte na Jih. Zajímavá, ale také zásadní věc: u spirály záleží na tom, zda je pravotočivá nebo levotočivá!
A pravotočivá spirála / B levotočivá spirála
Pravotočivá energii ubírá a levotočivá ji naopak přidává.Čeho se spirála dotýká, ta strana působí. Tedy, budete-li chtít spirálu nosit zavěšenou na krku tak, aby Vám dodávala energii, musí se Vás dotýkat levotočivá strana (B). Budete-li chtít dodat energii nápoji, je třeba hrnek nebo sklenici postavit na levotočivou spirálu (B). Pravotočivou spirálou můžete naopak odsávat nemoci nebo oslabovat účinky geopatogenních zón (GPZ). To jsou místa vyskytující se přednostně nad zlomy zemské kůry a vodními zdroji.
Další variace na triquetru, základní trojitý uzel, nesoucí všechny významy čísla 3. Podle učení starých druidů má svět tři úrovně: střední, pozemský svět lidí, dolní, neboli Jiný svět, ve kterém žijí duše našich zemřelých předků, a horní, duchovní svět dokonalých bytostí.Symbol věčného života, hledání a nalézání pravdy a rovnováhy v životě, likviduje příčiny stresu, chrání před ranami osudu, pozitivně mění přístup k problémům i k celému životu. Účinnost je zvýšená několikanásobným vyobrazením.
Keltský kříž – nebo také kruhový kříž.
Keltský kříž, patří k typickým symbolům „keltského křesťanství“ a vyskytuje se ve všech državách, do nichž se Keltové uchýlili v době svého úpadků.
Keltský kříž najdeme ve Skotsku, Walesu, Cornwallu, na ostrově Man, ale zejména v Irsku – právě pro tuto zemi se keltský kříž stal typický.
Proč je keltský kříž spojen s kruhem a je tak typický právě pro keltské křesťany?
Jedna teorie říká, že jde o symbol tolerance původních náboženství a křesťanství. Tato teorie je zajímavá – zvlášť vezmeme li v úvahu, že keltskému křesťanství nelze upřít mnohem užší spojení s původním pohanstvím.
Další vysvětlení významů tohoto spojení spočívá v představě horizontálních linií kříže coby reprezentace zdejšího světa, zatímco vertikální linie mají symbolizovat svět „druhý“, duchovní. Střed kříže by pak představoval jednotu a spojení těchto světů a kruh okolo jakousi obranu celistvosti.
A ještě tu máme další hypotézu přichází s výkladem, v němž je kruh symbolem slunce a spojení s křížem je pak reprezentací cyklického proudění času. Čtyři ramena pak vyznačují významné okamžiky každého cyklu. Ve dni je to západ a východ slunce a půlnoc s polednem. V roce jsou to dvě rovnodennosti a dva slunovraty.
Triquetra – význam symbolu
Trojka, jako číslice, vyjadřuje mnohé věci – minulost, přítomnost a budoucnost; matku, otce a dítě; dětství, dospělost a stáří… Triquetra spojuje fyzické s intuitivním, dává životu širší rozměr v chápání jeho podstaty, pomáhá nám otevřít se tomu, co nás přesahuje a přece je naší součástí. Propletení tří trojúhelníků značí rovnocennost a provázanost všeho, co je, přičemž žádná „část“ není částí samou o sobě, nýbrž nepostradatelným „partnerem“ obou zbývajících. Všechny části triquetry spolu spolupracují, jedna druhé rovna, tvoří dokonalou, neustále se proměňující Jednotu – Existenci, Bytí.
Jakkoliv se tento symbol jeví staticky – je velmi dynamický. Při interpretaci se vychází z toho, že poté, co byla energie uvedena v pohyb (jak, kdy a proč tento impuls vznikl je předmětem hloubání mnoha fyziků, myslitelů a filosofů už po celá staletí), proudí neustále všemi částmi, přelévá se z jedné části do druhé, v nikdy nekončícím cyklu. Tento nekonečný proud je život sám, ve všech variantách, se všemi proměnami, které k němu patří.
Triquetra – starodávný symbol Koloběhu Života
Triquetra (z latinského „tři rohy“) je jedním z nejdůležitějších symbolů pohanských náboženství, především je však spojován s Kelty a Vikingy. Triquetra je zpodobněním posvátné číslice 3, která je základem většiny (nejen pohanských) náboženství. Tento symbol – propletenec bez začátku a bez konce, původně sloužil nejen jako ochranný, ale také jako magický symbol, známý mnoha kulturám po celém světě. Pro Kelty znamenala triquetra především Trojjedinou Bohyni (Panna – Matka – Stařena) – tři aspekty ženského principu, propojené v jediný celek. Symbol triquetry byl používán Keltskými kněžími (druidy) při všemožných rituálech, pro znásobení jejich účinku a také bezesporu pro svůj ochranný aspekt. Číslice tři byla pro Kelty velmi důležitá i v tom ohledu, že vnímali svět, jako tříúrovňový: 1.- pozemský svět lidí, 2.- dolní (Jiný svět), ve kterém žijí duše našich zemřelých předků, a 3.- horní, duchovní svět dokonalých bytostí.
Poselství triquetry Symbol triquetry ukazuje způsob, jak žít v harmonii se vším, co je, způsob, jakým lze dosáhnout rovnováhy. Jedině spoluprací a vzájemným uznáním všech a všeho, co je kolem nás i v nás, lze dosáhnout stavu dokonalé rovnováhy a tím i hlubokého vnitřního klidu.
Nákrčník – torques
Nákrčník byl pro Kelty symbolem moci.
Mezi keltské symboly neodmyslitelně patří nákrčník neboli torques. Je typickým atributem Keltů a doklady o jeho existenci máme od nejstarších dob halštatské kultury až po období úpadku a ústupu Keltů. Tento náhrdelník byl symbolem moci, a proto byl výsadou králů, mocných válečníků, bohů, hrdinů ale i kněžích.
Použitý materiál (od bronzu přes železo, stříbro až po zlato), složitost ozdob a mohutnost tohoto atributu moci, který je obdobou královského žezla, podával jasné svědectví o tom, jakému postavení se jeho nositel těší.
Tento Keltský amulet přitahuje moc Slunce a světla a dodává energii především těm, kteří potřebují dostatek síly pro konkrétní dlouhodobou úlohu nebo cíl.
Keltové vnímali oheň jako pozemskou obdobu slunce. Dokázal léčit, očišťovat i ničit, stejně jako jeho nebeská předloha.
Keltský kruh.
Symbol pradávného spojení živlu země, vody a ohně. Dodává životní energii, sebejistotu, příznivě ovlivňuje zdravotní stav organizmu. Pomáhá na cestě k osvícení, dává energii a rozvíjí kreativitu.
Nekonečný uzel
V keltském, čínském a indickém umění představuje Nekonečný Uzel plynulost a návaznost, dlouhověkost a věčnost. V Číně se mu zároveň říká uzel štěstí.
Pro hinduisty představuje uzel znamení, které má Višnu na hrudi. Podle jiné čínské tradice je zas symbolem vnitřností poraženého nepřítele (zde hraje svojí roli souzvučnost pchang-čang (Nekonečný Uzel) s cang (vnitřnosti).
Tento uzel se používá všude po světe velice často a v nejrůznějších obměnách.
Amulety byly pouze několik centimetrů vysoké předměty, které chránily živé i mrtvé proti všem nemocem a nebezpečím.
Období Nové říše šlo o skutečné umělecké předměty. Jejich ochranná síla vyplývala z jejich barvy, materiálu a tvaru.
Amulety se vyráběly ze zlata, stříbra, dřeva, fajánse, bronzu, tyrkysu, lapisu lazuli, achátu, jaspisu nebo porfyru. Egypťané je nosili na krku buď v náhrdelníku nebo skryté na prsou pod plátěným oděvem. Jejich počet během staletí rostl až do astronomických výšin – anglický archeolog Flinders Petrie napočítal a popsal 275 druhů amuletů.
ANCH
ANCH neboli NILSKÝ KŘÍŽ je nejznámějším a nejrozšířenějším symbolem starého Egypta. Patří mezi nejstarší a nejsilnější energetické zářiče vůbec. Představuje životní sílu a život samotný. Jeho účinky byly známy již v nejstarších obdobích egyptských dějin. V podobě hieroglyfu lze anch najít na většině egyptských památek (budovy, šperky, předměty denní potřeby apod.). V psaném textu zastupoval anch slova jako život, živý, oživlý a oživující. Velmi často je vídán v rukou egyptských bohů, kteří ho drží za jeho kapkovitou část. Ve starém Egyptě byl anch často spojován s bohyní Isis. Egypťany je vnímán jako nositel života a nesmrtelnosti. Byl klíčem k otevření bran ráje a sjednocení s bohy – k věčnému životu v blaženosti.
Nilský kříž má svým tvarem schopnost shromažďovat a posléze vyzařovat především kladné biopole. Lze ho tak používat při očišťování prostorů. Anch je právem označován za ochránce zdraví, jak fyzického, tak psychického. Je velmi mocným léčivým a magickým nástrojem. Nilský kříž v podobě amuletu účinně čistí svého nositele od všechnegativních energií, duchů a nežádoucích bytostí a poskytuje před nimi silnou ochranu. Harmonizuje vztahy mezi lidmi, napomáhá lepší komunikaci a dodává rovnováhu.
Práce s nilským křížem
Základní a nejvíce používaný tok směřuje skrze kapku kříže do jeho ramen a z nich dále do prostoru. Ramena (vodorovná i svislé) jsou prostupná oběma směry.
Držení kříže oběma rukama za jeho vodorovná ramena nebo jednou rukou za rameno svislé.
Držení kříže jednou rukou v jeho středu. Doporučuje se držet střed pravou rukou.
Za těchto okolností můžeme sbírat libovolné energie do kapky a poté přes vertikální a horizontální ramena odesílat čistou energii pro léčivé účely, nebo odstraňovat bolesti a nemoci.
Pro dobíjení energií držíme kříž levou (přijímající) rukou za vertikální rameno nebo střed, menší kříže můžeme držet v dlani.
Pro odebírání bolesti a nemocí držíme prsty pravé ruky kříž za střed (při držení za ramena bychom mohli snadno bolest přepustit do sebe!).
Zkušení a znalí léčitelé mohou využít držení kříže za kapku pro zesílení a působení energie reiki na léčení nebo odebírání konkrétních nemocí. Pro ostatní je ovšem toto držení krajně nebezpečné, protože by vás mohlo připravit o těžce nabitou životní energii!!!
Umístění Nilského kříže v prostoru:
Anch velmi účinně čistí a harmonizuje prostor ve kterém se nachází. Nejčastěji se umísťuje na zeď do místa, kde se rodina (přátelé, známí, spolupracovníci aj.) nejvíce schází. Navozuje zde harmonii vztahů mezi všemi přítomnými. Ti jsou pak vůči sobě více otevření a ochotní navzájem spolupracovat.
Čistění a nabíjení Nilského kříže:
Nilský kříž, stejně jako všechny ostatní energetické zářiče a amulety, je třeba pravidelně čistit a nabíjet. Nabíjí sesluncem (vystavit co největší plochu kříže slunečním paprskům, nejlépe aby na něj dopadaly kolmo), nebomagnetismem (kříž se přiloží k obyčejnému magnetu a chvíli se nechá v jeho magnetickém poli). Zmagnetizování zvyšuje schopnosti anche a razanci vyzařující energie. Pro čištění se jeví nejoptimálněji vhodnou metodou vykuřování.
Důležité upozornění:
Při vyzařování energií z ramene se stává anch velmi silným energetickým zářičem, proto se nedoporučuje používat ho v případě, že nemáte dostatečné zkušenosti pro práci s energetickými zářičemi. V žádném případě se nedoporučuje dávat ho do rukou mladistvým a malým dětem!!!
Posvátné Horovo oko (Udjat, Vedžat) je spolu s Anchem nejznámějším symbolem starého Egypta. Je to symbolohromné síly a zdraví, také symbol moudrosti, předvídavosti, dokonalosti a oddanosti. Jako amulet poskytuje nejen sílu, moc a zdraví, ale také ochranu před uhranutím, nepřízní lidí a bohů.
Podle usirovské legendy ztratil Horus oko při souboji se Sutehem. Protože byl zrak Hora nakonec uzdraven, stalo se jeho oko symbolem léčení (vedžat). Občas se i samotné oko malovalo na sarkofág, aby mrtvému zajistilo „dobré vidění“ na onom světě.
Oko je silný magický symbol všech civilizací. Jde o symbol pohledu, jehož síla a moc se zvyšuje, bude-li udělán jako amulet. Oko je oknem do duše. Oko nám zprostředkovává kontakt s naším okolím, dovoluje nám do něj pronikat a zároveň nechá pronikávat okolí do sebe. Naše oči prozrazují naše pocity a nálady, málokterý člověk dokáže lhát očima. Oko je symbolem všech slunečních bohů a je životadárné.
Hór je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších bohů egyptského Panteonu (starověký kruhový chrám v Římě, původně zasvěcený všem bohům a od roku 609 zasvěcený Panně Marii). Hór je někdy zobrazován jako sokol, nebo jako muž se sokolí hlavou.
Caduceus – (Též Merkurova nebo Hermova Hůl)
Symbol, který tvoří dva hadi obtáčející hůl směrem vzhůru. Objevuje se již ve starém Egyptě a vyjadřují základní povahu astrálního světla, jeho polarizaci ob a od. E. Lévi (Dějiny magie) připojuje k tomuto symbolu bajku o Teiresiovi, který nalezl dva spletené hady a oddělil je násilím holí, domnívaje se, že spolu zápasí, avšak: „Neporozuměl symbolu hole, chtěl od sebe odděliti síly přírody, vědění a víry, inteligenci od lásky, muže od ženy. Viděl je jako spolu zápasící, pokládal je za soupeře, a chtěje je odděliti poranil je, čímž ztratil svoji vlastní rovnováhu; chvíli byl mužem, chvíli ženou, nikdy nejsa dokonalý a manželství bylo mu zapovězeno. Zde jsou zjevena veškerá tajemství univerzální rovnováhy a stvoření. Lidský androgyn dokazuje, že muž a žena odděleni od sebe jsou neplodní stejně jako náboženství oddělené od vědy, inteligence bez lásky, mírnost bez síly, milosrdenství bez spravedlnosti a obráceně. Harmonie roste analogií protikladů; nutno je odlišiti,aby mohly býti spojeny, nesmějí se však oddělit, aby byla umožněna volba mezi nimi… Tak spojují se všechny protiklady přírody, a kdo je chce oddělit propadá témuž trestu jako Teiresias.“ V řecké mytoligii je tento symbol (nazývaný Kerykeion), původně chápaný jako čarodějná hůl, zobrazován holí, jejíž horní část tvoří dva hadi obrácení hlavami k sobě – horní část hole současně nese křídla. Někdy je tato hůl zobrazována také jako erigovaný penis obtočený dvěma hady a vyjadřuje tak symbol plodnosti. Jedná se tedy o dva esoterní významy: jednota protikladů a plodnost (tvořivost). Tvořivost vyplývá z rozporů a vede k jednotě (rovnováze). V tomto smyslu též Caduceus reprezentuje Androgyna i Herma posla bohů a průvodce duší.
Abychom vám poskytli ty nejlepší zážitky, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení technologie, jako jsou soubory cookie. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si účastník nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze pro účely provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické úložiště nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické úložiště nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo na několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
