Je třeba zbavovat se toho, co je staré?

Podle feng šuej brání staré věci volnému toku životadárné energie čchi. V lidském životě pak nemůže dojít k žádným změnám, žádným novým událostem.

Další pravidlo: když si oblékáme staré věci, stříkneme na sebe starou voňavku, kterou jsme už dávno nepoužívali, nebo zaslechneme nějakou hudbu, kterou jsme znali kdysi dávno, doslova se vracíme do minulosti. Podle metod neurolingvistického programování jde o takzvané emocionální kotvy. Se starými věcmi (voňavkou, oblečením) jsou spojeny určité vzpomínky, které se kontaktem s kotvou automaticky vybavují. A o to nám jde, protože takto se nevybavují pouze emoce, ale také staré myšlenky. To je velmi nebezpečné, neboť jak je známo, myšlenky formují život. Náš život je tak formován starými myšlenkami a ne vždy dosáhneme toho, co si přejeme.

Když si ponecháváme staré věci s myšlenkou „Kdybych už na nové neměl“, nalaďujeme se na mentalitu chudých a získáváme chudobu. Pokud dokážeme staré a nepotřebné věci klidně vyhodit a řekneme si „Koupím si jiné, nebo mi Vesmír daruje ještě lepší“, ladíme s mentalitou bohatých a dostává se nám bohatství.

Přitom není třeba všechno hned házet do kontejneru. Vždyť věci můžete poskytnout potřebným v rámci charity (samozřejmě dobře vyprané a vyčištěné, aby na nich neulpěla vaše energie).

Zachovalé, ale už nepotřebné věci můžete také nabídnout přes Aukro – získáte tak dokonce nějaké peníze a věc ještě dobře poslouží jiným lidem. Jedná se o věci, které jste třeba už dva roky nijak nepoužili a jen těžko si umíte představit, že byste je vůbec ještě použili. Takové, které vám prostě jen bylo líto vyhodit. .

Do plné sklenice vodu nenaliješ.

To je jeden ze základních principů každé změny. Nedokažeme svůj život kardinálně změnit a přepsat svou vlastní historii, pokud budeme vycházet z dosavadních nevytříděných zkušeností.

Pokud budete používat ty samé kousky skládačky, bude vám z ní vycházet vždycky ten samý obrázek.

Vědomě znovuvytvářet sami sebe a své zkušenosti musíme začít od nuly.

Ani hledáním nových cílů, ani vyhlášením toho, jak chceme vypadat za 5 let, ani otázkami po smyslu vlastního poslání a jeho určení. Celý proces vám budou komplikovat minulé představy, které vám navíc budou ubírat spoustu energie.

Začít musíme vyházením veškerého harampádí ze svého života: fyzického, energetického i mentálního.

Nekontrolované hromadění v minulosti vedlo ke dvoum věcem:

– Nekonečnému připomínání své vlastní minulosti – život se začal podobat jakémusi dejá vu.

– Zpomalování rychlosti – někdy se díváte na lidi, kteří toho za stejný čas stihnou třikrát víc než vy a nechápete, jak to zvládnou. Životní úspěch a realizace ve všech oblastech činnosti jsou možné jen ve vysokých rychlostech.

Uklidit si v životě musíme ve všech třech časech: minulém, přítomném a – nedivte se – i budoucím. Ano,vaše budoucnost je zavalená nejrůznějším smetím v podobě představ o tom, jak bude vypadat. Takže fakticky se nezlobte, úklid je nutný i tady.

Přestaňte žít tak, jako by vám zbývalo 500 let. © Bill Gates

Navrhuju vám začít přítomností. Je to to nejpřehlednější – tady a teď. Když dokonale zbavíte přítomnost veškerého haraburdí, dodá vám to sílu a čerstvou energii – a ty ještě budete potřebovat.

Zásadou je vyhodit všechno, co se dá a možná i něco navíc.  V podstatě to znamená dokončit vše, co není hotovo. A když něco už ztratilo svou nezbytnost, prostě to zrušit.

Hlavní je vymazat ze seznamu všechny věci, které na něm beze změny visí už dlouho.

Podotýkám, že vám nikdo nenavrhuje, abyste najednou naleštili veškerou svojí přítomnost (i když to bývá užitečné). Pro začátek je třeba uvést věci do pořádku a zbavit se toho, co se tu válí už kdo ví jak dlouho. I kdybyste to měli vynulovat. Zkrátka buď různá svá přání ze seznamu výhledových očekávání vyškrtněte, pokud na něm straší už týdny, nebo si je začněte plnit. To vám poskytne významný objem nové energie.

Teď podrobněji. Co mají v nejbližších volných dnech dělat ti, kdo se přece jen rozhoupali a chtějí se do toho pustit:

1. Vynášíme smetí Zbavíme se veškerého smetí. Pro začátek z bytu. Vyhazujeme, rozdáváme, nosíme do azylových domů. Ale ne podle pravidla: „Tohle složím do krabice a jak se to bude hodit, odvezu to do charity“! Rovnou to tam odvezte. Na seznamu „výhledově“ nesmí nic zůstat!

Co je smetí? Všechno, co nepoužíváte. Řekněme to takhle: všechno, co jste nepoužili za uplynulý rok (a to je ještě hodně loajální!), je třeba vyhodit-rozdat-prodat.

– Oblečení, které nenosíte.
– Drtivá většina suvenýrů, snad s výjimkou pár kousků, které vám opravdu zútulní bydlení.
– Nefunkční nebo zastaralé přístroje, nádobí apod…

Čím víc toho vyhrabete, tím vám bude lépe. Uvědomte si, že každá věc, opravdu a doslova každá je částečkou vaší energi některé navozují i nepříjemné vzpominky. Dívejte se na ně střízlivě a do své nové, uklizené zkušenosti si berte jenom to, co opravdu budete potřebovat a co vám dělá radost. Ke každému předmětu přistupujte s otázkou: „Chci se zbavit tohohle kousku energie a na jeho místo pustit novou? 

Do plné sklenice vodu nenaliješ.

Svou sklenici vyprazdňujete sami. Kolik z ní vylijete, tolik se do ní dá nalít. Jste-li nenasytní, nemůžete se divit, že velké proměny už se nikam nevejdou.

Vcelku je generální úklid bytu hrou s názvem „Jak moc jsem ochoten pustit si do života nové zkušenosti“. Kolika starých se zbavíte, tolik nových můžete přijmout.

To se mimochodem týká všech ostatních vašich prostorů. Pracovního místa v zaměstnání, chaty, auta, soukromého letadla a čehokoli, co snad ještě máte k dispozici. Ukliďte si stůl a pořádně to rozbalte.

2. Vymažte staré složky

Vyházení smetí a starých krámů ještě nic nebylo – teď je čas vymazat staré složky. Kolik času trávíte u počítače a na sítích? Také to je váš prostor, i když virtuální. A také on je částí vaší energie.

Zvykli jsme si v počítači skladovat doslova vše. Proč se s tím mazat? Na pevný disk se vejde všechno.

Zásada je stejná: úklid uvolňuje energii. Kromě nezbytného si nechávejte jen to, co se vám líbí, co je vám drahé. Proč uchovávat film, který se vám nelíbil? Proč tu mít staré složky bůhví od kdy a k ničemu? To všechno je kousek vás. Potáhnete to s sebou s vědomím, že čím větší náklad, tím nižší rychlost, nebo uvolníte místo novému?

Pořádně probrat potřebuje nejen váš osobní, ale i pracovní počítač, stejně jako sociální sítě, blogy a stránky.

3. Uklízíme věci na své místo, seřazujeme složky.

Vyházet krámy je málo, ještě musíme uvést do pořádku to, co zbylo.

Harmonický pořádek (ne fanatický, ale systemizovaný, kdy věci mají své místo) je zárukou dobrého a efektivního fungování věcí, zvlášť když nadešel čas ke zvýšení rychlosti. Nepodaří se vám zařadit vyšší životní rychlostní stupeň, pokud na vašem pracovním stole a doma vládne chaos.

4. Filtrujeme nové informace

Pořádek a úklid je třeba uplatnit i u nových informací.  Je to potrava vaší mysli a na její kvalitě výkon vaší mysli závisí. Jinak se to říci nedá.

Už jste slyšeli o informační intoxikaci? Je to velmi rozšířený neduh, který napadl už mnoho lidí. Čtou na síti všechno, co se ji namane, donekonečna přeposílají už repostované informace. Jejich schopnost uslyšet hlas vlastní duše dokonale atrofuje.

Informace mají sklony k hromadění, nikam se z našeho podvědomí nestěhují. Proto je nutný jejich pečlivý výběr. Zabýváme se jen tím, co má hodnotu a pokud možno to hned zužitkujeme. Informace je nám zdrojem poučení a slouží našemu rozvoji. V opačném případě informační balast jen zaplaví přístupové kanály. Vzniká mohutný informační šum. V důsledku toho se dopouštíme chyb, přehlížíme důležité věci – protože neslyšíme hlas vlastního rozumu, hlas své duše.

Proto doporučuji ještě dneska udělat následující:

– Pořádně proberte seznam svých přátel

Vyřaďte ze svých přátel ty, kteří vám nic neříkají, kontakt s nimi vám nic nedává, není přínosný ani zajímavý.

– Vyčistěte zeď

Zbavte se lidí, jejichž poznámky a novinky vám vadí. Zvláště těch, co vám zeď zaplňují reposty negativních komentářů k mezinárodní situaci.

– Udělejte si jasno, které blogy chcete číst a na které stránky chodit.

Mým hlavním měřítkem, podle kterého si stanovuju hodnotu zdroje, je můj vnitřní pocit. Když člověk něco čte a cítí uvnitř tu správnou odezvu, je to zcela jasný pocit. Signalizuje to přání začít něco dělat.

Rozhodně to neznamená, že člověk zjistí, že si ho někdo přidal do přátel, tak si ho taky přidá a bude číst, co je u něj nového. Musí to být výběr opravdu těch zdrojů, které vás zaujmou a přinášejí vám radost. Staré a vyprázdněné je třeba nahrazovat novými.

5. Staré záležitosti buď dokončíme, nebo se jich zbavíme

Je důležité dodělat a uzavřít všechny věci ze seznamu „výhledově“. Buď je převedeme do seznamu těch, které už běží a mají reálnou vyhlídku na ukončení, nebo je zkrátka vynulujeme. Rozhodně je lepší se rozhodnout, že teď věc zkrátka uzavírám, než ji tahat s sebou jako zbytečný náklad.Musíte sami cítit, že všechny vaše záležitosti jsou buď uzavřené, nebo běží proces jejich zajištění a nikde nic nedrhne. Tak dosáhnete prvního rychlostního stupně, nutného k tomu, abyste si položili otázku: „Co chci od života?“ – a abyste se pohnuli k řízeným změnám.

Shrňme si to: proces generálního úklidu přítomnosti má dva klíčové momenty. Zbavit se haraburdí na všech úrovních a uvést své věci do pořádku – včetně proudu přicházejících informací.

Nastavte si informační kanály tak, aby se k vám dostávaly jen kvalitní a užitečné informace, a to v přiměřeném množství. Uvidíte, jak se váš obraz světa promění.

Člověk se může proměnit jenom tehdy, když pochopí, že staré zkušenosti mu v tom nemohou být dobrými rádci.

Tak se dejte do úklidu! Zkuste to. A sledujte, jak se přitom budete cítit.

Váš život se nejspíš citelně změní k lepšímu.

Podle nejbohatšího muže planety štěstí člověka nespočívá v dosažení vysněného objemu majetku, konkrétní pracovní pozice nebo počtu dětí. Tehdy naopak spíše začíná starost o peníze, místo, děti.

Podle Billa Gatese štěstí záleží na míře uspokojení vnitřního nepokoje, toho podivného hlasu, který nás odkudsi popichuje, abychom se chtěli překonat a nezahnívali v pohodlí. Ten hlas, který je koneckonců příčinou pokroku, může mít v naší hlavě různé podoby: intuice, výčitky, závisti. Všechny tyto projevy vědomí nám sdělují, že jsme ještě neudělali dost – při všem, čeho jsme schopni – pro to, abychom byli šťastni. Nejčastěji jde o tyto příčiny:

1. Neděláme to, co bychom si přáli

Svět nám diktuje, co se má, co nemá. Ale trendy se nemusejí shodovat s tím, co bychom si přáli my. Snažíme-li se být poslušní vůči okolí, ale v rozporu se svými přáními, náš vnitřní hlas nám to dá tvrdě najevo. Necítíme se dobře, něco nám chybí, nejsme naplněni. Myslíme na to pořád, protože ten hlas nejde izolovat od našich myšlenek, tak jako nejde oddělit mozek od srdce. Přemlouvat ten hlas, že jeho přání je nemožné, je beznadějné stejně jako vysvětlovat zamilovanému, že objekt, který miluje, se k němu nehodí.

Gates má dnes 76,1 miliardy dolarů (ale čert vem peníze) i proto, že před 39 lety „se poslechl“. Odsouzeníhodně opustil prestižní Harvardovu univerzitu ve třetím ročníku, aby rozvíjel svůj nápad. „I kdybych školu dokončil, věřím, že k tomu, co jsem si přál, bych se později nějakou oklikou vrátil. Ale do té doby bych byl nešťastný. A nedejbože, že bych se k tomu v životě už nevrátil.“ 

Měl před sebou příkop. Výsměch, nedůvěru. Ale neztrácel se v obavách. Dal si šanci. I kdyby pomyslnou jámu nepřeskočil ani s rozeběhem, obešel by ji. Tam, kam si přál dojít, k realizaci svého snu, by došel sice později, ale přece.

Je důležité dělat jiné lidi šťastnými. Ale ještě důležitější je začít u sebe.

2. Neděláme dost pro to, co si přejeme

Někdy člověk svůj vnitřní hlas poslechne a vydá se za světýlkem do temného lesa. Pak jej ztratí z dohledu a zaváhá. Buď může vytrvat a hledat, třeba jinými způsoby, nebo se vzdát. Kdo se vzdá, má jistotu, že světlo nenajde.

Gates se nedal. Původně chtěl svou vizi rozvíjet jako zaměstnanec. Hlásil se do Honeywellu (viz jeho žádost o přijetí). Byl odmítnut. Řekl si kultovní větu:

„Není to – vytvoř to.“ 

Když ho odmítli jiní, vše uskutečnil vlastní firmou, založeným Microsoftem.

Celou dobu měl jedno motto: „Nikdy jsem se nesnažil mít tak vzdálený cíl, aby se mi mohl ztratit z dohledu.“ Co je příliš vzdálené, to se může při prvním neúspěchu jevit jako nedosažitelné. Z velkých cílů, které slouží jako motivace a směr, je nutné nasekat menší, postupné, a místo jednoho velkého kroku, z něhož bychom necvičeni sklouzli do provazu a už nevstali, raději dělat malé.

Rosteme tehdy, když napínáme síly. Ne když je přepínáme. S přepnutými svaly ztrácíme chuť, výkonnost, vymlouváme se. Řekněme si tedy, co dnes potřebujeme udělat, a udělejme to. Co potřebujeme udělat letos, je hezké mít na papíru jako plán, ale šišku houskového knedlíku také jíme po kouskách.

3. Necháme si krást energii

Nejvíce to umí závist, nejkrajnější podoba našeho vnitřního hlasu, který je už tak zoufalý, že volá „Proč to nemám já?“ O iracionalitě závisti.

Se závistí člověk dělá všechno špatně. Měří se s jinými, špatně si vykládá cizí úspěch. Nejčastěji se užírá, že s cizím úspěchem o něco přišel. Přitom to, že někdo jiný dosáhl svého snu, jednak v ničem neohrožuje jeho vlastní cestu a jednak je pozitivním signálem, že dějí-li se takové „zázraky“ jiným, mohou se přihodit i nám – pokud ovšem obětujeme to, co jiní.

Kdybychom žili ve feudálních zřízeních, kdy k úspěchu byl nutný původ a i sebechytřejší hlavu z plebsu prostě vyšší společnost nepřijala mezi sebe, měla by závist pravdu. Ale mezi nejbohatšími lidmi světa není téměř nikdo urozený. Drtivá většina vybudovala svůj úspěch pracně od nuly. Jako Gates.

4. Nečerpáme energii z problémů

Události v našem životě neovlivníme. Problémy byly, jsou a budou. Máme je a budeme je mít všichni až do smrti. Odlišně se k nim ale stavíme.

Události nejsou dobré ani zlé. Přívlastek jim dáváme až my. Ohni i dešti je jedno, jak je titulujeme, oni tu vždy budou. Když jsme nešikovní, oheň nás spálí, déšť spláchne. Obou živlů se můžeme bát, ale oba živly můžeme i využít. Záleží jen na nás a úhlu pohledu, jak k nim přistupujeme. Každou překážku přes cestu je možné vnímat jako stopku, nebo výzvu k aktivitě. Neřešené problémy nám berou náladu, sebedůvěru, spánek, naopak jejich vyřešením se energie čerpá. Řešené problémy nás nutí dělat změny, které bychom jinak odkládali. Učí nás být efektivní, neplýtvat silami a hlavně začít.

Pro Gatese byly problémy impulzem k inovacím. Za celé čtyři desetiletí jeho firma nevytvořila dokonalý operační systém počítače. Každý měl a bude mít rezervy, nedostatky, záplatování aktualizacemi, stále další verze. Nikdo není bezchybný, ale řešením problémů odstraňujeme chyby. Tak vzhůru do toho!

5. Zadržujeme své pocity jako rukojmí

V sobě máme – emoce. A když je nám dobře, vypouštíme – emoce. To nám říká, že ať pocity nebo obavy, musí ven. Gates se naučil vyhánět zlé emoce rozmluvami s přáteli. „Když to, čemu nerozumíme, potřebuje někomu popsat, už tím vysvětlováním se to stává hmatatelnějším a pochopitelnějším. Jako kdybychom si na emoce svítili.“ Nejenže zjistíme, že nejsme jediní na světě, kdo má podobné problémy. Ale hlavně mnohdy stačí jen sedět a naslouchat (příteli, nebo naopak on nám) a pocity se záhadně rozplynou.

Gatesovým důvěrníkem je Warren Buffett. Nevadí, že je o generaci starší a oborově jinak zaměřený. Metodika myšlení je totožná.

6. Našim vztahům chybí porozumění

Když nemáme funkční vztahy, nefunguje 5. bod. A čím si vztahy kazíme? Ať v práci nebo doma nejsme otevření a laskaví. Zakleti do kariér, malicherností a prchavých zájmů jsme ledabylí, povrchní a divíme se, že stejně potom jednají lidé s námi, když je nejvíce potřebujeme. Pak můžeme být bohatí i mocní, ale jsme prázdní. „Fungující vztahy jsou koruna všeho. A nejvíc rodina. Nevěřím, že se špatnými vztahy se mohou lidé z čehokoli opravdu radovat,“ říká Gates.

Neklaďme kolem sebe hranice, důvody, předpoklady. Mějme klíčové vztahy perfektní bez podmínek. Usilujme, ať jsou. A ne aby byly pro nás výhodné.

7. Rozhodli jsme se být negativní

Bez fungujících vztahů člověk vydrží do chvíle, kdy přijde negace. Spadne do bezmoci, zesláblý tak, že nemá ani chuť se z mizérie dostat. Tyto chvíle jsou záludné proto, že nepřidávají ani procento našemu růstu, přesto fatálně mění náš život. Přejímáme falešné Já a jsme schopni trpět zcela bez příčiny. „Když taková nálada potká mě, snažím se mít trpělivost a nejlépe nabídnout někomu pomoc. Pomoc je mocná energie. Pomáhá totiž oběma stranám,“ říká Gates.

Mnoho lidí je skeptických proto, že nenachází uplatnění. Někdo má práci, jež mu nevyhovuje, jiný práci nemá vůbec. Všichni mají schopnosti, které mohou uplatnit. Gates to zažil v 18 letech. Upozornil firmu na nedostatek a nabídl jí řešení. A nejen to, také své myšlení a vidění světa. Podle všech zásad logiky neměl být odmítnut. Ale byl. Mohl obcházet další firmy a nabízet totéž. On se nechtěl litovat, že by ho také nepřijali, a uskutečnil, co si přál, na svou pěst. Ano, dlouhou dobu neměl plat. Musel se uskrovnit, odolat prchavým zájmům, odložit spotřebu na pozdější dobu. Dělal kopance a chyby. Ale našel cestu.

Byla to jeho cesta. Každý má svou. Své vlastní štěstí. Pro každého má jinou podobu, ale každé mluví stejnou řečí. Říká: Pojď za mnou, nebudeš litovat.

Více o tom, jak Gatese na škole zastiňoval talentovaný spolužák, který se nakonec nechal Gatesem zaměstnat, v časopise FC.

© Petr Casanova

Jak ti, které milujeme, tak i ti, které nesnášíme, jsou našimi zrcadly. Kdo se nám líbí? Ten, jehož vlastnosti se podobají našim vlastním. Takovým lidem jsme rádi nablízku, neboť cítíme, že v jejich blízkosti se tyto rysy projeví ještě zřetelněji. Avšak osoby, jejichž povaha nám připomíná ty naše vlastnosti či sklony, které bychom u sebe rádi co nejvíc potlačili, nemůžeme snést.

Takže pokud v nás někdo vyvolává trvalou a stálou nepřízeň, měli bychom vědět, že s ním máme něco společného, ale to „něco“ se nám silně nezamlouvá. Pokud bychom byli ochotni se s dotyčnými vlastnostmi smířit, přestaly by nám tolik vadit.

Když se přistihnete při myšlence, že je vám někdo sympatický, upřesněte si, co konkrétně se vám na tom člověku líbí. Krása, půvab, elegance, vliv, síla, inteligence? V každém případě vězte, že tuto vlastnost máte také vy. Neodhánějte od sebe tento poznatek, možná bude váš život o to bohatší.

Při navazování kontaktů se svou vlastní skutečnou podstatou musíte přijmout a pochopit i ne zrovna nejlepší rysy své povahy. Koexistence protikladů je základem Vesmíru.

Pokud se kdesi hluboko ve vás neskrývá zbabělec, nikdy z vás nebude odvážlivec. A nikdy nebudete štědrý, jestliže uvnitř vás nesedí lakomec. Člověk může být ctnostný pouze tehdy, pokud v něm spolu s mravností přebývá její pravý opak.