Kdy jsem začala po prvé vnímat Energii: Vím přesně. Bylo mi asi 9 let, vidím to jak dnes. Možná to znáte.Dělali jsme venku s kamarádkami hvězdy kdo chodil do gymnastiky zná. Prostě se rozběhnete  v běhu z boku jdou dlaně na zem a vymrštíte se zpátky na nohy. Milovala jsem to, jednoho dne jsme je z děvčaty zase cvičili.

Já jsem se rozběhla a začala jsem cvičit hvězdy a vždycky jsem jích měla aspoň 30 možná víc. Možná si říkáte že přeháním. Ale já to cítím do dnes, jak jsem se nad tím chodníkem vznášela, jen lehounce se odrážela. Bylo to úžasné, chodník od našeho vchodu směřoval asi 200 metru k malému náměstí, kde jsem se teprve zastavila.

Tohle jsem dělala jako děvče nesčetněkrát a nemohla se toho nikdy nabažit. Já vím že tam se mnou někdo byl, pomáhal mi protože viděl jak jsem šťastná a bezstarostná. Můžeme tomu říkat jak chceme (Andělé, naší průvodci kteří nás hlídají když jsme dětmi, vesmírná a kosmická Energie).

Tento pocit jsem opět zažila, až když jsem už byla dospělá. Už to ale nebyla tak příjemná zkušenost. Měla jsem zrovna čerstvě získaný řidičský průkaz. A jela jsem do vedlejšího města na návštěvu. Důležité bylo to že byla zrovna zima, a čerstvě  napadány sníh. Začala jsem na cestě předjíždět kamion jako v létě, protože jsem nevěděla nic o tom jak se chová sníh na cestě a že se předjíždí úplně jiným způsobem než v létě.

Tak jsem dostala smyk a v momentě jsem se řítila na proti kamionů, začala jsem točit volantem,  dostala se na druhou stranu do protisměru, pro ti mně jelo osobní auto plné lidí, bylo tak blízko že jsem si akorát řekla že je konec. Ten klid to ticho, smíření neumím slovy ani popsat.

V tom momentě jsem byla úplně smířená se smrti. Ale právě v tom momentě mi někdo nebo něco otočilo volantem a já zůstala stát s autem uprostřed dvou pruhů. Z pravé strany projel kamion, z levé osobní auto. Všechno se to samozřejmě seběhlo strašně rychle.

Za chvilku jsem se probrala s toho šoku a pokračovala v jízdě dál. Asi 14 dnů jsem o tom nikomu nic neřekla ale pak se začali dít věci.