Krásné ráno všem, dnes bych Vám chtěla napsat jaký je rozdíl mezi lítosti a soucitem.

Jsou jak dva sourozenci, sestřička a bratříček.
A jak to u dětí bývá každé je jiné.

Sestra lítost 

Lítost není dobrý způsob, jak pomáhat lidem. Lidé jednoduše netuší, jak velké problémy může vyvolat lítost. Při práci s lidmi jsem se přesvědčila, že mnozí pokládají lítost za dobrý, čistý a ušlechtilý cit.

Jenže tomu tak není, když litujete člověka, automaticky na podvědomé úrovni, přivoláte do svého a také do jeho života jen nepříjemnosti. Vždyť vy jim i sobě posíláte zhoubné myšlenky !“( Je mi tě tak líto, jseš takový chudák, je mi tak líto že jsi furt nemocný ) Zní to hrozně jen když to čtu. Slyšíte to taky? Vnímáte tu špatnou, negativní energii?

Cožpak to znamená, že člověka nemůžeme litovat ? V žádném případě. Lítost je pro člověka a pro jeho duši škodlivá.

Bratříček soucit, to je jiná energie.

Soucit se řídí prostou pravdou: všechny bytosti mají právo na štěstí. Štěstí jedněch je přímo závislé na štěstí druhých.
Soucit jako dívání se kolem sebe a překračování svého pohodlí s cílem vnímat, pomáhat a podporovat ty, kteří tu žijí se mnou nebo poblíž, třeba jen úsměvem nebo milým slovem. Je to hlavně o souznění, pochopení a toleranci.

Člověku můžeme a potřebujeme pomáhat prostřednictvím péče, pozornosti, lásky, milosrdnosti. Když pomáháte člověku řešit jeho problém, projevujete milosrdnost a soucit, dostáváte „očkování“ proti stejnému problému“.

Když litujete člověka, projevujete nesouhlas s jeho nemocí, neštěstím a jeho osudem všeobecně.
Tímto jednáte proti silám Vesmíru.

Nejlepší způsob, jak pomoci člověku je přece jenom láskou. Jinak řečeno, přestaňte vyjadřovat nespokojenost, odsuzovat, kritizovat, opovrhovat, nenávidět a litovat.

Posílejte lidem jen dobré, světlé, laskavé myšlenky.
Tolerujte a važte si světa jiného člověka a měňte svůj vlastní svět.