Svátek zamilovaných – 1 Květen

Proč Mácha nejspíš nevymyslel svátek lásky?

9530M2R

Odkud pochází tradice 1. máje jako svátku zamilovaných?

Jenže květen je také měsíc, kdy se příroda po zimě probouzí k aktivnímu životu. A když svítí slunce, vyrážejí v den státního svátku zamilovaní ven, aby se políbili pod rozkvetlou třešní, jak praví tradice. Je to proto, aby žena neuschla, případně aby byla krásná po celý následující rok. 

Tato tradice má svůj původ možná ve starověkém Římě, kdy se v den, který připadá na 1. května, připomínala bohyně jara Flóra.

Keltové slavili v ten den Baltaine, tedy svátek plodnosti.V předvečer tohoto svátku se uhasily všechny ohně a během noci se znovu zapalovaly, význam rituálu měl být přitom především očistný. Beltaine se však slavil především jako svátek plodnosti a podobně jako u jeho germánské obdoby – svátku bohyně Walpurgis, takzvané Walpuržiny noci – se na tuto jednu noc uvolňovala pravidla a mravy. 

Obdobný je i germánský svátek bohyně Walpurgis. 

A tak i Karel Hynek Mácha, jehož socha dnes stojí třeba na pražském Petříně, kde se každý rok scházejí zamilované páry z celého města, vycházel při psaní z existujících tradic. 1. květen jako svátek lásky existoval zřejmě už před vydáním Máje. 

Jisté je, že je to svátek těšící se všeobecné oblibě.

Stavění májky

Stavění májky
Stavění májky

Hezké tradice je třeba ctít. Sluneční paprsky probudily z letargie naše hormony, přišla doba aktivity, zábavy a lásky. Pojďme si proto připomenout májové tradice.

Ve středověku se v tuto dobu držela stráž s mečem. Mladí muži byli zasvěcováni nejen do umění zacházet s mečem, ale i do mystérií a tajemství plození a života. Není bez zajímavosti, že se tyto zvyky konaly v době, kdy příroda ukazuje bujně na odiv plodivou sílu.

Dodnes se konají májové slavnosti, při nichž hraje hlavní roli májka, ale i májový král či královna. Někde se místo královny setkáváme s májovou hraběnkou či májovou nevěstou. Májovou paní můžeme ztotožnit s Florou.

Na Šumavě býval s Letnicemi spojen starý zvyk, že chlapci posadili děvčata do vozíků a běželi s nimi o závod k májce. Někde se konaly “májové půjčky” či “dražby” děvčat chlapcům. Vydražená dvojice spolu musela zůstat rok, což často končilo svatbou.

V takzvaných “májových táborech” se za starých časů konaly svatební běhy, běhy o nevěstu a označoval se tak odchod novomanželů do nového domova.

Probodávání, nabodávání a střílení

V tuto roční dobu se také konávaly “dívčí tance”, při nichž děvčata tančila se slaměným “starcem”, jehož probodla holí a během tance roztrhala. To, že starce trhala výhradně děvčata, svědčí o skrytém sexuálním pozadí.

Především se však v tuto roční dobu konaly slavnosti s věnci a kroužky. Účastníci projížděli okolo na koni a pokoušeli se v trysku zavěšený věnec napíchnout na hůl nebo šavli. O Letnicích se také hodně střílelo a konaly se střelecké slavnosti. Určitě už tušíte, že i nabodávání kroužků a střílení má sexuální podtext.

Ze sexuálního hlediska je symbolika májky zřejmá. V našich krajích je dosvědčena z 13. století. Z roku 1637 pochází nařízení, které se snažilo májku jako “věc nestydatou a nekřesťanskou” zakázat.

Většinou směli májku chystat jen svobodní mládenci. Porazili v lese smrk a zbavili ho až do špičky kůry. Zatím ve vesnici upletly dívky na vdávání věnec a ozdobily jej květy. Chlapci přinesli kmen do vsi a pod jeho vrchol pověsili věnec, nakonec byl kmen vztyčen a mládež okolo něj tančila.

Zelený vršek symbolizoval život, který vzejde ze spojení obou pohlaví. V Bavorsku je znám “stužkový tanec”, při němž se dívky a chlapci drží stužky přivázané k věnci. Při každé otáčce se k sobě přibližují blíž a blíž.

Vysoký smrkový máj, kterému lidé říkali král, vyrostl 1. května na každém náměstí či návsi, a dříve býval chloubou celého města. Zdobily ho barevné fábory a bývalo chlapskou ctí krále hlídat ve dne v noci.

Často se ho muži ze sousední vesnice snažili porazit a odnést si ozdobený vršek s věnečkem. To byla pro místní velká potupa. Připravilo je to koncem měsíce o veselou zábavu spojenou s kácením máje a dražbou věnečku.

Dnes se kradou máje jen výjimečně a také tance nebo lidové jarmarky, které se pod nimi pořádají, mívají jiný charakter než dřív. Většinou jsou spojené s ukázkami řemesel, ochutnávkou vín a vystoupením folklorních souborů.

Králové se však nestavěli jen na návsích. Každá svobodná dívka našla 1. května od svého ctitele před oknem opentlenou májku. Podle starých obyčejů se májky stavěly pouze pannám.

Stejnou vzácností se stala i tradice “věnečků”. Dívky obcházely sousedy a vybíraly peníze do dřevěného talíře na taneční zábavu. Věneček dnes bývá spíš lidovou veselicí, která není vyhrazena jen svobodným.

Krásným zvykem, který téměř vymizel, jsou tzv. Královničky. Jejich smysl spočívá v symbolickém zasvěcení neposkvrněných dívek čisté jarní přírodě. Dívky se ozdobí čerstvě natrhanými květinami, zvolí ze středu tu nejkrásnější za královnu, zvoní na dveře a prosí o dobroty, které si pak rozdělí na louce.

Dnes už jen málokdo věří, že panenská čistota dívek či přírody v sobě skrývá tak čarovnou moc, že je schopná zajistit bohatou úrodu. Přesto však na silné moci jara něco je a je hezké zastavit se v hektickém shonu a pobavit se na lidových slavnostech.

Napsat komentář