VDĚČNOST JE KLÍČ, KTERÝ OTEVŘE DVEŘE, KTERÉ SE VE VAŠEM ŽIVOTĚ ZDAJÍ BÝT ZAVŘENÉ
Lorna Byrne
Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný – Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat, stěžovat si, srovnávat se a závidět druhým. Když ale člověk nic nepovažuje za samozřejmé a naučí se děkovat i za malé věci, objeví mnoho důvodů ke spokojenosti. Cítíš-li se slabý, nemocný a nešťastný, začni děkovat, povede se ti líp.
Vděčnost dokáže rozpouštět negativitu, bez ohledu na její podobu.
MNOZÍ VYHLÍŽEJÍ NĚJAKÉ „VELKÉ ŠTĚSTÍ“
A PŘEHLÉDNOU TAK MNOHO KRÁSNÉHO
Mnoho lidí tráví svůj čas tím, že se soustředí na to, co nemají – na svoje ambice nebo cíle, na peníze, které chtějí vydělávat, na věci, které chtějí koupit sobě a své rodině. Soustředí se na to, co nemají, a zapomínají si všímat toho a děkovat za to, co mají.
Nevšimnou si, kolik pěkných a dobrých věcí ve svém životě mají. Je třeba si všímat i všedních dní, neboť i ty v sobě mají kousek pravého štěstí.
Pokaždé, když ze srdce poděkujeme Bohu – nebo nějakému člověku – naše radost a požehnání vzrůstají.
VDĚČNOST PROMĚŇUJE,
A ROZJASŇUJE TEMNOTU
Často se stává, že člověk, který má mnoho hmotných věcí, nechápe, že někdo, kdo podle něj má mnohem méně než on, se zdá být šťastnější než on. Důvod je prostý – ten někdo, kdo se zdá mít mnohem méně, si váží toho, co má, užívá si toho a je za to vděčný.
Když se zaměřujeme na to, co nám chybí, cítíme úzkost, děláme si starosti a jsme nespokojení. Neposouváme se dopředu, ale máme tendenci zaseknout se na tom, že se snažíme otevřít dveře, které pro nás v tu chvíli nejsou otevřené, a když tohle děláme, dostáváme se do stresu a máme pocit, že nikdy nedostaneme to, co chceme, což má za následek, že si nevšímáme, a už vůbec nevážíme radostí, které už jsou v našem životě.
Hledím-li totiž na svůj život s vděčností, temnota se rozjasní a hořkost dostane jinou příchuť. Vděčnost mě chrání před malomyslností a zahořklostí.
Vděčnost mi otvírá oči, abych dokázal vidět i vlastní hodnotu. Není totiž zrovna snadné být vděčný i sám za sebe. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti.
Rituál vděčnosti:
Pohodlně se posaďte, zapalte bílou svíčku (můžete, nemusíte), zklidněte dýchání.
Projděte si v duchu celý den, týden a pak poděkujte za vše, co se vám podařilo, líbilo, udělalo radost, potěšilo ….
Věty začínejte např.: Děkuji za …….. Jsem vděčný za …………… Cítím velkou vděčnost, že ………..
Důležité – vděk musíte opravdu cítit, mechanické odříkání nefunguje. Vhodné je si všechno napsat.
Příklady : Děkuji za dnešní skvělý oběd. Jsem vděčná za to, že dnes krásně svítilo sluníčko. Cítím vděk za to, že jsem si skvěle popovídala s šéfem, přítelkyní ,maminkou. Že jsem zdravá, můj manžel mé děti i vnoučata.
Pokud vám nefunguje Zákon přitažlivosti jak má, zkuste místo žádání být vděční.
Pokud budete vděční za to, co již máte, Vesmír vám dá více toho dobrého.